C 04 - Národnostní a náboženská struktura meziválečného Československa

Řeckokatolíci (Uniati) sice přebrali některé prvky z pravoslaví, ale celkově spadali pod pravomoc papeže v Římě. Tato církev měla biskup. v Prešově a Mukačevě (se sídlem slovenské, kdežto na vých. Slovensku a Podk. Rusi zase od církve řeckokatolické, ale v obou případech se hlásili k tzv. srbské větvi pravoslaví – tedy ne k pravoslaví ruskému.)

Vliv evangelických církví po r. 1918 poněkud vzrostl, ale zde se poměry odlišovaly v jednotl. zemích. V českých zemích se většina dosavadních evangelických směrů v r. 1919 spojila v nové Českobratrské církvi evangelické. Základní jednotkou této církve byly sbory v čele s faráři (vedle toho existovaly i kazatelské stanice) a ty se sdružovaly v senioráty s vrcholnými orgány synodní radou a synodním seniorem pro celou církev.

Na Slovensku nedošlo ke sloučení evangelíků luterského ani augšpurského vyznání a tzv. reformovaných, tj. kalvínů či helvétů, ale oba směry se odloučily od maďarské organizační struktury a vytvořily samostatné církve pro ČSR (od r. 1919). Osamostatnili se i němečtí evangelíci v ČSR a evangelíci na Těšínsku.

Československá církev (přívlastek husitská přijala až mnohem pozdšji) byla založena po odklonu části věřících a některých kněží katol. církve k „církvi národní“ v r. 1920. Její nábož. obce se postupně sdružily do 5 diecézí: západočeské v Pze, východočeské v Hradci Králové, moravské v Olu, slezské v Radvanicích u Ostravy a slovenské s podkarpatskou v Bratislavě. V čele této církve stála ústřední rada, kterou tvořili biskupové.

Izraelité (Židé) se sdružovali v židovských náboženských obcích v čele s představenstvem a starostou, dále pak v tuzemských svazech; židovské náboženské obce tvořily do r. 1919 v mnoha případech i samostatné obce správní či politické (jako městské části). Musíme ale odlišovat Židy z hlediska národnostního a Židy podle náboženské víry.

Také ostatní menší církve v ČSR byly založeny většinou na principu volby řídících orgánů. Katolická církev měla v republice i nadále také rozsáhlou síť církevních mužských i ženských řádů a jejich komunit v klášterech, v čele s představenými, které byly někdy také organizačně strukturovány a hierarchizovány.

Tolik k přehledu. Teď by to chtělo několik slibovaných čísel : - )

Náboženské vyznání ČSR v roce 1930 v %:

říms.kat. evang. čsl. řec. kat. žid. prav. bez

ČSR 73,5 7,7 5,4 4,0 2,4 1,0 5,8

z toho Čechy 74,8 4,6 8,7 0,1 1,1 0,2 10,2

Mor. a Slez. 85,9 4,9 4,5 0,1 1,2 0,3 2,9

Slovensko 71,6 16,7 0,4 6,4 4,1 0,3 0,5

Pod. Rus. 9,6 10,2 0,3 49,5 14,1 15,4 0,7

Příslušníci ostatních církví a vyznání nezískali ani jedno procento obyvatel (př. adventisté, babtisté, metodisté, čeští bratři, Jednota bratrská, starokatolíci). Celkem bylo státem povoleno 12 církví.