C 04 - Národnostní a náboženská struktura meziválečného Československa
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Na území ČSR zaujímaly obce s českou či slovenskou většinou 69 % území, kdežto ostatní připadalo na obce s převahou německého a maďarského obyvatelstva či jiných národnostních menšin. Poměrně značné počty Němců (méně již Maďarů na Slovensku) zůstaly ve všech větších městech. (Mnoho Čechů a Slováků žilo v zahraničí. Největší počet připadal na USA, r. 1920 téměř 623 000 Čechů a 620 000 Slováků; v Rakousku to bylo přes 300 000 Čechů a Slováků, z toho asi 83 000 ve Vídni.)
A opět se nevyhneme číslům:-( Ach, jo! Enom tak na to domácí žvýkání a pro představu, šak víte:-)
Národnostní skladba čs. státních příslušníků v r. 1930:
st. přísl. nár. čs. % nár. něm % nár. maď % ukr. (rusín.) % pol.%
ČSR 14 479 565 66,9 22,3 4,8 3,8 0,6
z toho Čechy 7 014 559 67,2 32,4 0,1 0,1 0,0
Mor. a Slez. 3 501 688 74,1 22,8 0,1 0,1 2,3
Slovensko 3 254 189 72,1 4,5 17,6 2,8 0,0
Pod. Rus. 709 129 4,8 1,9 15,4 63,0 0,0
-------------------------------------------
nár. žid. % nár. cik. % nár. rum. %
ČSR 1,3 0,1 0,1
z toho Čechy 0,2 0,0 0,0
Mor. a Slez. 0,5 0,0 0,0
Sloven. 2,0 0,9 0,0
Pod. Rus. 12,9 0,2 1,8
menšiny obecně:
Československo vzniklo jako dobrovolný svazek Čechů a Slováků, ale ve smyslu tehdejší teorie čechoslovakismu byli příslušníci obou národů považováni za členy spojeného národa českoslovanského, i když rozděleného na větev českou a slovenskou podle jazyka.
V ústavě z roku 1920 v úvodu, který byl napsán jako parafráze ústavy USA, čteme: „ My národ československý, chtějíce upevnit dokonalou jednotu národa,...“ Termín „národ Československý“ nelze interpretovat jako občanský národ zahrnující všechny obyvatele. O tom svědčí jiná slova úvodu, že ústava bude prováděna „v duchu našich dějin“, a ta se jistě netýkala Němců, byť českých, či třeba Rusínů.
Němci si stěžovali, že jim byla ústava nadiktována, Masaryk potvrdil, že šlo o octroi, ale stejné námitky by Němci podali i kdyby se jednání účastnili, proto podle Masaryka šlo o postup pro Němce výhodnější:-).
Ale francouzsky psaná smlouva o ochraně menšin ČSR zavazovala, aby poskytla minoritám přiměřenou možnost užívat mateřštiny i v případě, že zavede hlavní jazyk. Nakonec se pro tento jazyk použilo označení „státní, úřední jazyk“.
V soudních okresech, kde sídlilo alespoň 20 % obyvatel mluvících jiným jazykem než „československým“, mohli tito lidé jednat s úřady, soudy a dalšími státními orgány ve své mateřštině, a ty jim odpovídaly rovněž v této řeči. Také v tomto jazyce měli právo mít veřejné nápisy, vyhlášky ap. (Vedle jazyka státního). Podle ústavy a následného tzv. jazykového zákona měli být všichni občané jakékoliv národnosti rovni před zákonem.
Všechny menšiny pak měly právo na školy ve vlastním jazyce, měly se též patřičně podílet na dalších občanských i politických právech (např. zakládání politických stran, spolků, účast na volbách a samosprávných sborech) a rozvíjet vlastní národní kulturu.