C 04 - Národnostní a náboženská struktura meziválečného Československa
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Ústavě ještě ale předcházely další zákony upravující práva menšin. Např. v dubnu 1919 byl schválen tzv. školský zákon stanovující pravidla pro zřizování menšinových škol, v červenci pak byly schváleny zásady pro zřizování veřejných knihoven v menšinových okrscích, kde existovala veřejná škola nebo kde žilo více než 400 obyvatel.
Dále však vláda jít nechtěla. Neuvažovala o poskytnutí určité autonomie, např. Němcům, která by pro republiku získala podporu německých mas. Praha tak promarnila dle M. Sládka příležitost k získání sudetských Němců, kdy sami po válce v této otázce neměli jasno a byli nejednotní.
Situace na Slovensku s maď. menšinou vypadala následovně: vláda nového Maďarska se nechtěla smířit se začlenením Slovenska a Pod. Rusi do ČSR. S tím souhlasily i maď. menšiny na Slovensku, ale maď. separatist. snahy nikdy nenabyly takového rozměru jako tendence německé, jelikož. Maďarsko nemělo na mezinárodně-politickém i vojenském poli sílu prosazení svých záměrů.
Je jasné, že Německo, Maďarsko i Polsko vůči ČSR vznášely územní požadavky a polit. výhrady. Jejich národnostní menšiny v ČSR představovaly dobrou základnu pro špionážní a sabotážní činnost. (Rakousko představovalo menší ohrožení než jmenované státy.)
Maďarsko začalo pracovat proti ČSR od roku 1920 a vznikla německo-maďarská zpravodajská spolupráce, nej. rozvoj hl. po roce 1933. Jako nástroj byla používána především maď. menšina na Slovensku. Hlavní ústředí měli ale ve Vídni, pro špiony bylo lepší přecházet rak.-čes. hranici než čs–maď.
Jedinou zemí bez národní většiny byl nejmenší zemský útvar Českých zemí, Slezsko. Před rozdělením Slezska zde žilo roku 1910 nejvíce Němců (43,7 %), Čechů (29 %), Poláků (31, 7 %). V roce 1921 (tedy v novém sčítání lidu a po rozdělení země mezi Polsko a ČSR) se poměr radikálně změnil. Žilo tu 40,5 % Němců, 47,6 % Čechů, kteří se tak stali ne většinovým, ale největším národem čs. Slezska. Poláků tu zbyla (na Těšínsku a Karvinsku) malá menšina 11,2 %. Většinou se ocitli spolu s jinými menšinami v polském Slezsku.
ČSR a Němci:
Okamžitě po vzniku samostatného státu byla situace velmi nelehká, zvláště ve vztahu k Němcům. Z něm. strany se zdůrazňovalo osmisetleté osazení země Němci a jejich vyšší hospodář., polit. i kulturní úroveň, skýtající jim rovné právo rozhodnout o vlastních osudech v zemi - jako Čechům. Základní ideou jim bylo rozdělení zemí na české a německé, jež bylo realizováno v závěru války popsaným ustanovením německých zemí, tvořících součást Německého Rakouska. Česká strana zdůrazňovala, že Č. země, kam č. panovníci zvali i něm. osadníky, tvoří se svými zemskými hranicemi odnepaměti pevný, po tisíc let nezměněný celek, jaký nemá svou stabilitou v Evropě obdoby. Navíc nejde o území kdysi trvale německá, ale od poběloh. období pouze poněmčená.