C 14 - Slovensko v období samostatné Slovenské republiky (1939 - 1945)

Samostatnost

14. března 1939: „Slovenská země se prohlašuje za samostatný a nezávislý slovenský stát. Sněm Slovenské země se mění v zákonodárný sněm slovenského státu“ Vláda Tisa. V ústavě 21.7.1939 označení Slovenská republika. Slovensko muselo samostatností pustit další území na východě Maďarsku.

!!! Uznání: de iure, nebo de facto ji uznalo 27 států včetně velmocí (kromě USA) -> velvyslanectví, nebo konzuláty v Bratislavě. V důsledku účasti na válce proti Polsku ukončily styky VB a Fr. Dobré vztahy se Sovětským svazem se změnily po vypovězení války ve válečná stav. To vedlo k mezinárodní izolovanosti a orientaci jen na státy pod vládou Německa.

Samostatnost byla jen zdánlivá. 23. března 1939 podepsalo Slovensko s Německem „ochranou smlouvu“ = kontrola politiky a armády a pozice v ekonomice. Morální porážka po účasti na agresivním tažení proti slovanskému státu (Polsku) X kolaborace členů HSĽS s Hitlerem (neperspektivní snaha). Snaha o novou státní ideologii (dovršení tisíciletého úsilí Slováků o vlastní státnost) To však nezakrylo kolaboraci. Více se proto zakořenila teorie „menšího zla“ (Hitler x nadvládě Maďarska).

Problémy ve vnitřní politice : stát s jednoznačně totalitním politickým systémem. 21.7.1939- ústava (autokratický charakter). Ústava byla jen formální charakter – nedodržována. Slovensko nikdy nebylo „res publica“ (věcí veřejnou) Navzdory ústavně danému 5-ti letému období sněmu nebyly nikdy volby. V činnosti stále sněm z roku 1938 (1943 jen prodloužen mandát sněmu.)

V činnosti byly pouze státostrana strany národnostních menšin (viz výše). Státostrana obsadila všechny důležité instituce a organizace. 26. října 1939 byl prezidentem zvolen Josef Tiso (od roku 42 s označením vůdce) a předsedou vlády Vojtěch Tuka. Strana zasahovala do všech sfér života lidí, tak jako později strana komunistická. Koncepce slovenského nacionálního socialismu a nadbíhání Hitlerovi nikdy nezískala v domácí politice větší oporu. Politický systém byl tak totalitní, ale k občanům poměrně mírný. Německo zasahovalo do všech sfér politiky Slovenska – tj. dosazováním úřadů (Karol Sidor musel do ústraní). V roce 1940 donutil Hitler Tisa k personálním změnám ve vládě (odchod Ďurčanského (min. zahr), kterého nahradil Tuka). Slovenská republika se stala členem válečné osy Berlín-Řím-Tokio (listopad 1940) a vstoupila do Paktu proti Kominterně (listopad 1941).

Vnitropolitický vývoj na Slovensku byl poznamenán zápasem o moc mezi dvěma hlavními směry Hlinkovy strany. Umírněné Tisovo křídlo (konzervativní představy o stavovském státě s křesťanskými rysy) a proti nim radikální fašisté (národní socialismus – Německo jako „velký vzor“) – Tuka a Mach. V únoru 1941: 14 bodů slovenského národního socialismu (Tuka). Obě skupiny kalkulovali s prosazením pouze skrze Hitlera. Tomu vyhovoval na Slovensku klid a proto podporoval Tisa. Ten však musel učinit spoustu ústupků, aby se u moc (v přízni) udržel.