C 14 - Slovensko v období samostatné Slovenské republiky (1939 - 1945)

V prvních letech nebyla velká možnost rozvinutí domácího odboje a mnoho Slováků za války přešlo na stranu Rudé armády a pak do sboru Ludvíka Svobody. Dále: obrana Francie, britské letectvo, Jozef Gábčík při atentátu na Heydricha … V zahraničí působili Milan Hodža a Štefan Osuský. Mezi nimi a Benešem však došlo k neshodám kvůli řešení slovenské otázky. Hodža v listopadu 1939 založil Slovenskou národní radu a nakonec se oba s Benešem rozešli. 1942 Hodža vydal Federation in Central Europe.

Důvody aktualizace domácího odboje: Vstup Slovenska do války proti Sovětskému svazu (nesouhlas), brutální protižidovská opatření a obrat ve válce (po bitvě u Stalingradu). To vedlo k zorganizování domácího odboje a spolupráci se zahraničním (nikdy však nešlo o uznání Benešova státního centralismu a unitarismu)

13. prosince byla podepsána čsl-sovětská smlouva (později nástroj Stalina na ovládnutí čsl). Koncem roku 1943 uzavřel občanský blok a komunisté “Vánoční dohodu”. Ústředním odbojovým orgánem se stala Slovenská národní rada (Lettrich, Ursíny, Josko a komunisté: G. Husák, L. Novomeský). Bodem byla I příprava ozbrojeného povstání a svržení diktatury (zásady demokratické, antifašistické a zásada “rovný s rovným ” o uspořádání čsl)

Slovenské národní povstání

Přípravy ve spolupráci s nespokojenou armádou. Vojenská stránka řízena Vojenským ústředím (pplk. Ján Golian). Součinnost s Rudou armádou. Existence početných partyzánských skupin (často komplikovaly postup odboje). 12. srpna 1944 vyhlásila vláda výjimečný stav. Postřílení německých vojáků 28. srpna dalo záminku německé armádě k přímému zásahu. Tiso se zásahem souhlasil. Německá armáda 29. srpna začala obsazovat Slovensko. Vojenské ústředí dalo heslo k zaujetí obraného postavení -> první boje. První výzvy (30. srpna z vysílače v Bánské Bystrici) skupiny okolo Vavro Šrobára. Začal vycházet povstalecký tisk.

Povstání propuklo předčasně a přípravy nebyly ještě ukončeny. Snaha o vojenskou pomoc Sovětského svazu, USA a dalších byla ztěžována postavením odboje v obklíčení (doprava pouze letecky). Významným mezinárodním uznáním Povstání bylo vyslání vojenských misí zemí protihitlerovské koalice na povstalecké území. Slovenské povstání mělo širokou podporu (Češi, Rusové, Ukrajinci … ale I Maďaři a Němci) Urputné obranné boje a houževnatý odpor (2 měsíce) však nemohly zadržet postup německé armády (hlavně z jihu). 27. října padlo centrum – Bánská Bystrice (poprava Goliana a Viesta). Následoval “jen” partyzánský odboj až do osvobození Rudou armádou.

Na počátku povstání vyhlásila Slovenská národní rada obnovení Československé republiky a svržení vlády. 1. září předložila deklaraci odvolávající se na Vánoční dohodu z prosince 1943. Mluvila také o soužití Čechů a Slováků a přihlásila se k protifašistické koalici. Při Slovenské národní radě se vytvořil výkonný orgán Sbor pověřenců (vláda). Podle deklarace mělo být obnovené Československo federací. Na prohlášení Beneše o podřízenosti slovenského povstání emigrační vládě odpověděla SNR, že respektuje vládu prezidenta v Londýně jako představitele zahraničního odboje, ale SNR je vrcholným orgánem slovenského lidu, a proto má na slovenském území veškerou zákonodárnou a vládní moc.