C 14 - Slovensko v období samostatné Slovenské republiky (1939 - 1945)

Po potlačení povstání došlo na Slovensku k teroru jednotek SS. Vesnice byly vypáleny a účastníci odvezeni do koncentračních táborů, nebo popraveni. Bratislavská vláda už fakticky nevládla. Nová vláda Štefana Tisa jen přihlížela. 6. října 1944 vstoupila na území Slovenska Rudá armáda. Slovensko se až do jary 1945 stalo bojištěm. Jarní ofenzíva Rudé armády však odpor zlomila. 4. dubna 1945 byla osvobozena Bratislava. Tiso emigroval do Rakouska, kde se později dostal do zajetí. 3. dubna 1945 vstoupil do Košic Beneš a 5. dubna nová vláda vyhlásila Košický program.

Nejpřínosnější sondy přinesl Ľubomír Lipták a exilová odborná historická literatura (Keiser, Jelinek).

Politický systém je souhrn společenských vztahů, které vyjadřují a zajišťují existenci konkrétní státní moci. Pod pojem politického režimu patří praktická aplikace zákonných opatření, fungování mocenského a administrativního aparátu.

Politický systém byl vytvořen už v době autonomie a fixován ústavou z července 1939. V rámci jednotného systému existoval vytvářející se režim. Režimu nebyl dopřán čas se plně etablovat vzhledem ke krátké době existence státu a to vedlo k rozkolísanosti režimu, ale i protirežimistického odporu. Stát byl ovlivněn vznikem jako vedlejší produkt evropské krize, což ho také spolu s vákou poznamenalo. Přesto však nebyl stát formován jen zahraničními osudovými silami. Vedoucí Hlinkova strana se formovala jako pravicová konzervativní strana, ale stala se viditelně autoritativní a totalitní (volby do sněmu, zákaz ostatních stran atd.)

Slovensko bylo otřeseno devalvací evropské demokracie a obávalo se hrozby tří ze svých sousedů (Maďarsko, Polsko, Německo) a všímalo si, že se v Evropě prosazuje autoritativní systém. Slovenský stát měl tedy stát na třech principech : křesťanském světonázoru, slovenském nacionalismu a stavovském solidarismu. Nejvíce se v něm prosadila nacionalistická idea. Vnitropolitický systém slovenského státu zůstal nedobudovaný, Uplatnili se původní představy, vlivy z jiných fašistických a polofašistických systémů a principy nacionálního socialismu importovaného z Německa. Ani jeden z principů se však natrvalo neetabloval -> osobitá podoba totalitního mocenského modelu s výraznými fašistickými znaky. Při zjednodušení můžeme mluvit o třech fázích vývoje. Ani v jedné fázi se však zamýšlený model nezformoval do zamýšlené podoby, což vyvolávalo destabilitu celého systému a vedlo k vnitřním krizím. V rámci těchto etap se neměnilo politické zřízení, ale jeho metody či politický režim projevující se snahou negovat předchozí.

První model se začal projevovat už od 6. října 1938 v období autonomie Slovenska. Soudobá propaganda dávala budování přívlastek „Usměvavé Slovensko“. Převládla iluze o možnosti tvoření jakéhosi liberálnějšího autoritativního modelu vnitřního režimu akceptovaného i nacistickým Německem. V tomto období ještě působil faktor potřeby národní jednoty. Přetrvávali iluze o možnosti zachování kontinuity s předchozím režimem (personální kontinuitu v oblasti hospodářské, administrativní a celého státoprávního aparátu) Důležitou roli hrála také katolická církev. Již zpočátku se ve vládním táboře formuje radikální fašistické křídlo, které mluví o nedokončené slovenské revoluci. Pokusy radikálů o výraznější průlom do mocenských pozic však byly zatím málo úspěšné. Ferdinand ‚Ďurčanský se naivně pokoušel koketovat s myšlenkou neutrality Slovenské republiky a všeobecně jakoby všichni zapomněli, že tento stát je pod stálou kontrolou Třetí říše. Pokusy o liberalizaci režimu nikdy nepřekročili hranice nastoleného autoritativního politického systému směřujícího k fašistické totalitě. Dochází k postupné degeneraci skutečných funkcí Sněmu Slovenské republiky, župních a obecních zastupitelských orgánů a dochází ke koncentraci moci do rukou vlády. Parlamentní zákony se často nahrazují zmocňovacími vládními nařízeními. Rozvíjí se občanská diskriminace židovského obyvatelstva. Rozbíhá činnost Ústředí státní bezpečnosti a ilavský koncentrační tábor. Totalitní tendence a překvapivá intolerance pronikly někdy i do oblastí duchovního života. V duchovní sféře se začalo mluvit o zformování „nového člověka“, nového občana a ideálního Slováka se smyslem pro kolektivní čest, povinnost a zodpovědnost …