C 15 - Československo v poválečné Evropě (1945 - 1948)

Na květen 1946 vyhlášeny první poválečné „svobodné“ volby. ČSNS prosadila tzv. bílé volební lístky – pokud někdo nebyl spokojen či si nemohl vybrat někoho z NF, tak v zásadě hlasoval prázdným vol. lístkem. Ferdinand Peroutka kontroval tento návrh článkem – „Nedáte-li červený, dejte aspoň bílý“. Komunisté neměli důvod volby neústavně narušovat, navíc celá EU se stávala více levicová. Vytěžili nejen maximum z poválečného růstu popularity levice a SSSR jako vítěze nad nacismem, ale díky slibům další pozemkové reformy získala většinu hlasů venkovského obyvatelstva. Zklamání naopak zažili ČSNS s pouhými 24 %. Jako třetí se umístili lidovci s 20 % a na posledním místě socdemáci (15 %). Zato na Slovensku jasně zvítězila DS a komunisté vzdor agresivní kampani, která místy hraničila s terorem, získala jen 30 %. Prezident Beneš, premiér Gottwald. KSČ nejvýznamnější resorty a převaha v národních výborech. Apolitický pouze L. Svoboda (obrana) a Jan Masaryk (zahraničí). Volby přinesly diferenciaci čsk. politiky. Komunisti si po neúspěchu na SVK stejně vytýčili „plán“ obdržet v příštích volbách 50% hlasů. A na ostatní partaje (krom socdemáků)začínají se dívat jako na opozici. Také nekomun. strany opustily představu semknuté jednoty. Bojovali s komunisty, vytvářeli přechodná, účelová spojenectví, ale nikdy se jim nepodařilo vytvořit trvalou spolupráci – převládli stranické zájmy. Také se nikdy neodhodlaly označit komun. politiku za protidemokratickou. Komunistický tlak vycházel z mimoparlamentních prostředků. Běžnou argumentaci kom. ministrů byly výhružky lidovými nepokoji a mocným spojencem byly sjednocené odbory Zápotockého. Triumfem komunistů bylo jejich držení bezpečnostního aparátu (min. vnitra, zpravodajství a státní bezpečnost). viz mostecká aféra, krčmáňský případ, spiknutí na SVK(kde vždy vystupoval agent provokatér snažící se zdiskreditovat nekom. opozici). Drtina, Zenkl, Masaryk obdrželi balíčky z výbušninou (září 1947)!!!

V průběhu 1947 zjevná krize NF. V zemi narůstala nespokojenost, způsobená nepříznivým hosp. vývojem. Produkty ze znárodněných podniků nebyly schopné konkurence na zahraničním trhu. Zemědělská produktivita klesla hluboko pod předválečnou úroveň. Mimořádné sucho=neúroda. Politikou NF bylo spojenectví s SSSR(nikdy nekritizovanou), i když projevy byly jako o „spojenci“ mezi Východem a Západem. S narůstající agresivitou SSSR na mezinár. kolbišti, změnou politického kursu oproti Jaltě, se svět ocitl na samém pokraji studené války a pro státy beroucí v úvahu také střední cestu, nebylo místa. Jednání s Mezinárodní bankou o úvěr(1946) uvázla na mrtvém bodě. Byla vyhlášená Trumanova doktrína (pouze demokratické státy USA hodlají podporovat) a záhy oznámen Marshallův plán(který fakticky rozdělil svět na dva mocenská centra). SSSR odmítlo ihned, své budoucí satelity si podřídilo, i když o něj měli veliký zájem. Z Čech do Moskvy delegace s Gottwaldem, zda mohou jednat o plánu, Stalin to kategoricky zamítl a oznámil, že by to kvalifikoval jako přečin proti CZESVK-SSSR spojenectví. Nikdo z delegace neprotestoval. A tak spadla železná opona a CZESVK stanulo před jejími branami (či za?). Je příznačné, že o delegaci či Marshallovu plánu nebylo diskutováno v parlamentě, nebyli informováni občané…vše NF. Pouze filmový týdeník z června 1947 hovoří o příjezdu delegace z Moskvy, která tam podepsala velmi výhodnou smlouvu s SSSR. No a tak milé děti, takhle skončila definitivně západnězahraniční politika.