C 15 - Československo v poválečné Evropě (1945 - 1948)

Podstata lidově demokratického režimu

Všechny strany NF se samy sebe považovaly za demokratické. Poválečný řád, jenž vytvořili, nazývaly jako pokrokovou, lepší demokracii, od té meziválečné, fašisticko-agrárnické. Definovat lidovou demokracii lze velmi těžce, pač existuje rozličně mnoho jejich forem. E. Beneš před koncem války řekl, že „..náš dům musí být politicky a sociálně přebudován, s novou náplní, s novými lidmi a mnohdy i s novými institucemi.“ Jak výstižná slova! Chtěl také zasáhnout do individuálních svobod více, než jak to činil předmnichovský systém. Petr Zenkl (předseda ČSNS) definoval tuto novou demokracii, která podle něj „…spočívala na zásadách humanitní demokracie, ušlechtilého vlastenectví ( s tím můžete u Podola zazářit) a opravdového socialismu“(hovořil o beztřídním socialismu). Jaroslav Koudelka píšíc do socdemáckého Práva lidu, poukazoval na výhodnost lidové demokracie oproti té meziválečné právě v zapojení všech obyvatel: „Dokud je společ. rozdělena na třídy, je podíl tříd na veřejném prospěchu a dobru různý a nestejný. Kde však – jako u nás – jsou sociální podmínky a poměry v národě celkem vyrovnány, kde z národa vymizelo horních deset tisíc, kde je převážná část produkce znárodněna a kde třídní rozdíly nejsou takové, aby stály za řeč – tam veřejnost jistě zastupuje každého jednotlivce a tam politika veřejného zájmu a služby veřejnosti přilepšuje každé rodině.“.

Lidová demokracie, vychází z vlády všech, z vlády lidu, ale kdo tento lid vlastně představuje? Jsou to pro všechny strany ti stejní lidé nebo je zde do určité míry rozdíl ve stranickém pojmu lid? Odpověď asi nebude jednoznačná, žonglování s tímto pojmem bylo, je a bude. Každá polit. strana si ho ráda bere do úst a představuje i ve svém vlastním světle. Ale zpět k našemu tématu. Komunisté ještě ústy Gottwalda vyzývali lid k budování demokracie: „Vláda vychází ze zásady, že jediným zdrojem státní moci je lid. Výrazem tohoto jsou národní výbory(…) Národní výbory a vláda se budou opírat o tvůrčí iniciativu a o organizační a budovatelské schopnosti nejširších vrstev našeho národa (…).“. Problém, ale nastane při rozboru posledních slov, v zásadě lze říci, že komunisté lidem označovali všechny ty, kteří byli s nimi. Byl to právě Gottwald, který se tímto pojmem oháněl hlava nehlava a hrozil NF oním lidem. Robert Konečný definoval demokracii takto: „vláda lidu lidem a pro lid“ na základě rovnosti, volnosti před zákonem a bratrství (citát Lincolna, který Masaryk převzal). Pro něj je lid celý národ, nejenom proletariát. Proto nikoliv příslušnost k dělnické třídě, nýbrž práce pro národ, pro jeho společné hodnoty a cíle činí zde z příslušníka národa, plnohodnotného občana. Příslušnost k onomu národu lze ztotožňovat s morálními hodnotami, ale tak se službou společnosti, jimiž se rozumí po r. 1945 odsun, zestátnění a osídlení pohraničí. Příslušnost je třeba chápat jako výraz či postoj k novému řádu, novému kursu politiky.