C 15 - Československo v poválečné Evropě (1945 - 1948)

Únor 1948 a jeho důsledky

Vrchol politického napětí v zemi. Lze hovořit o vládní krizi, neochotu komunisty spolupracovat s demokratickými silami, ty se přece jen dokázali stmelit (ale nebylo to trochu pozdě?-to je otázka pro všechny) na jakékoliv polit. úrovni. Mezi komunisty nedůvěra ve výsledky příštích voleb a snažili se prosadit likvidaci neústavní cestou. Na počátku tr. rozhodli komunisté o „mobilizaci mas“ ke střetu se „silami reakce“. Na 22.2 byl svolán sjezd závodních rad do Prahy a o 6dní později i sjezd rolníků.

Vládní krize nastala kolem usnesení o Bezpečnosti z 13. února 1948 (výše jmenované aféry, nekomunisti chtěli vysvětlení od Václava Noska-min. vnitra), došlo k sérii událostí, které vedly k úplnému převzetí moci komunisty ve státě.

25. února, kdy prezident přijal demisi nekomunistických ministrů a doplnil vládu kandidáty navrženými komunisty. Na místních národních výborech a okresních národních výborech došlo k výměně členů a dosazení zástupců z řad KSČ. Jim pak podléhalo místní četnictvo, které bylo personálně přetvořené na SNB, podřízené KSČ. Následně byla 11. března 1948, jeden den po dosud nevysvětleném úmrtí ministra zahraničí Jana Masaryka, potvrzena nová komunistická vláda, 9. května přijata nová ústava vyhlašující lidově demokratickou republiku a 30. května proběhly volby s vynucenou účastí a s možností volit jen z jednotného seznamu kandidátů komunisty ovládané Národní fronty (do 1989 se to nijak nezměnilo). 2. června ze zdravotních důvodů odstoupil prezident Beneš a 14. června byl jeho nástupcem zvolen předseda KSČ a dosavadní premiér Klement Gottwald. Vznikla nová vláda, jejíž předsedou byl Antonín Zápotocký. Přechod moci do rukou komunistů vedl k závislosti vnitřní i vnější politiky státu na rozhodnutích Gottwalda a jeho představách o přáních reprezentace Sovětského svazu, k politickým soudním procesům, k nedůvodnému uvězňování, k nuceným emigracím a k jinému pronásledování oponentů. Soudnictví bylo podřízeno sekretariátu KSČ a bylo svěřeno soudcům, kteří měli velmi nízké právní a ústavní povědomí. Prokuratura sloužila diktátu funkcionářů KSČ. Nemalou roli sehrálo i prezidentské holdování alkoholu ve špičkách KSČ. Ve všech podnicích a na všech školách byly zřízeny kádrovací útvary z příslušníků KSČ, kteří podle svého osobního uvážení určovali, kdo je vnitřní nepřítel, kdo je dobrý a kdo špatný. Totalitní režim trval následujících 40 let.

Níže psaný text je pouze informativní…takové to den po dni…to jen aby jste měli přehled…je to strašně zhutěné, ale jinak se to nedá!!! (pochybuji, že by se to někdo učil, jen to jen proto, aby jste věděli, co a jak a proč)

17. února (úterý)

Začátek vládní krize. Vláda má projednávat zprávu ministra spravedlnosti o zneužívání Bezpečnosti komunisty, která souvisela s usnesením vlády z 13. února 1948, ale předseda vlády Gottwald to odmítá z důvodu nepřítomnosti ministra vnitra. Ministři za ČSNS, lidovci a DS (tři nekomunistické vládní strany) plánují v případě, že usnesení vlády nebude splněno podat demisi. Spoléhají na podporu sociálních demokratů a na značné pravomoci prezidenta. Ten mohl jmenovat úřednickou vládu a vypsat předčasné volby, případně demisi odmítnout.