C 19 - Normalizace

- hudební skupina The Plastic People of the Universe byla založena několika mladými břevnovskými amatérskými hudebníky v létě 1968 jako rocková kapela znatelně ovlivněná tvorbou newyorské kapely The Velvet Underground, která je považována za průkopníka takřečené psychedelické hudby

- Underground se nemohl na našem území legálním způsobem vydávat ani v těch nejmenších nákladech

- Jedním z hlavních znaků undergroundu je silné zastoupení angličtiny ve všech jejích formách uměleckého projevu. Skupiny jako Plastic People Of The Universe nebo DG 307 hrály spoustu ryze anglických písní, které si členové kapely sami skládali a označení kapel, skupin a děl byly vždy svým způsobem zvláštní

- jiným charakteristickým rysem undergroundu byly již samotné názvy skupin, které byly neobvyklé. Např. již zmíněná hudební skupina se jménem DG 307. Toto označení je lékařskou zkratkou diagnózy pro narušenou duševní záležitost

- další zvláštností je, že underground není a nebyl nijak organizován. Neexistovala žádná organizace, která by umělce druhé kultury komplexně sdružovala. Existovalo však velké množství spolků, které ale většinou tvořil jen menší množství lidí, kteří pak společně dělali různé akce. Jedním z takových spolků byla např. Křížovnická škola čistého humoru bez vtipu, jejíž členem byl i Ivan Martin Jirous zvaný Magor.

- underground lze považovat za subkulturu, která se od majoritní společnosti odlišuje nejen ostrým vymezení vůči ní, ale i třeba sociálním postavením, věkem či chápáním a přístupem ke kultuře

- věkové složení aktérů undergroundové kultury bylo určováno převahou mladých lidí (obvykle do 25 let). Mnoho skupin vznikalo už na školách, protože však mnozí dál ve studiu z rozličných důvodů (ať „kádrových“, sociálních nebo z nezájmu) nepokračovali, v mnohých případech jaksi přirozeně spadli do undergroundového společenství

- Martin Jirous – Magor:„Underground není vázán na určitý umělecký směr nebo styl, přestože například v hudbě se projevuje převážně rockovou formou. Underground je duchovní pozice intelektuálů a umělců, kteří se vědomě kriticky vymezují vůči světu, ve kterém žijí. Je to vyhlášení boje establishmentu, zavedenému zřízení. Je to hnutí, které pracuje převážně s uměleckými prostředky, ale jehož představitelé si uvědomují, že umění není a nemá být konečným cílem snažení umělců.“

- křížovnická škola

Tento spolek lidí, jehož ?ministrem kultury? byl Magor, znamenal pro život a tvorbu Ivana Martina Jirouse a ostatních členů velice mnoho

Místo vzniku Křížovnické školy hledáme ve staroměstské hospodě U Křížovníků. V této hospodě vznikla na počátku 60. let a byla podle ní také pojmenována. Křížovnická škola byla původně pouze označením, za kterým se skrývali dva čeští umělci, pozdější ředitelé této skupiny, Karel Nepraš a Jan Steklík. Názvu Křížovnická škola čistého humoru bez vtipu užívali pro tvorbu a uveřejňování kresleného humoru. Později se k nim přidávali další umělci. Vzniklo tak volné sdružení lidí stejného životního postoje, které již nebylo zaměřeno pouze na kreslířskou činnost. Byla to zcela otevřená skupina, která se neřídila žádným uměleckým programem