C 19 - Normalizace

- hudba: u und. textů jde od počátku o duchovní hnutí, uvědomělé vytváření uměleckých realizací jako prostředků ke změně, alespoň mentální změně nás a světa → k tomuto chápání měl blízko i Václav Havel, který kulturu und. sledoval: „…nemyslím, že je to hudba nihilistická. Cítím naopak cosi osvobozujícího, očistného, povznášejícího a svým spůsobem spásonosného v tom, že tu je bolest života takto tvrdě vykřičena, takto sugestivně zpřítomněna, takto varovně zjevena… Zdá se mi, že dokud je člověk schopen takto hrát a zpívat, nemůže být ještě vše ztraceno.“ → změna postoje po nástupu do funkce prezidenta

- o souhrn hlavních rysů čes. und. se pokusila Johanna Possetová :

1) vytváření nezávislé kultury zavrhující jakýkoliv kontakt s establishmentem

2) radikální odmítnutí jakéhokoliv nátlaku – nejen jako politický postoj, ale kulturní kontinuita; jejich odpovědí na útlak ze strany komunist. kulturní politiky nebyl otevřený polit. boj, ale rozhodli se zřízení ignorovat → pro úřady nepřijatelný postoj a ke konci 70. let se neúspěšně pokusily und. zničit zatýkáním, vězněním a násilným vystěhováním jeho představitelů z Československa

3) zřeknutí se závazného uměleckého programu – autoři edice Půlnoc přišli s uměl. programy „totálního realismu“ (Egon Bondy), „trapné poezie“ (Ivo Vodseďálek) a „explosionalismu“ (Vladimír Boudník) → tyto individuální programy spojovala potřeba vymanit se ze surrealistického vlivu, ale nebyly chápány jako cosi závazného pro ostatní

4) zdůrazňování autentičnosti v životě (alternativní životní formy, např. komuny) – není nejlepší zmiňovat-působí asociace se stud. bouřemi apod., ale představitelé čes. und. o sobě hovořili jako o „veselém ghettu“-žili v jakémsi druhu dobrovolného ghetta, pociťovali jeho absurditu, avšak neztráceli smysl pro humor

5) zdůrazňování autentičnosti v umělecké tvorbě (realismus, užívání hovorového jazyka a slangu, porušování společenských a kulturních tabu) – nebyl závazný; užívání hov. jazyka a slangu bylo něčím přirozeným, protože jádro und. zvláště 70. let se skládalo z mladých dělníků bez vyššího vzdělání

6) vymezení vůči totalitním strukturám – tetnto rys Possetové není úplně pravdivý, lépe ho charakterizovat jako kritický postoj k establishmentu a k jeho ustrnulému systému hodnot, protože kdyby to byl opravdu podstatný znak čes. und., přestal by po listopadu 1989 naprosto existovat. K tomu ale nedošlo. Skončila sice éra tzv. půlnočního umění, ale postoje und. přesahují i do přítomnosti a to i po zániku und. nakladatelství (Pražská imaginace) a časopisů (Vokno, Paternoster)

7) odklon od společenských norem

- postřeh Martina Machovce – čes. und. zahrnuje autory velmi odlišných osobních poetik