C 19 - Normalizace

Společnost

Občané byli nuceni se aktivně podílet na bombastických akcích pořádaných režimem - prvomájových průvodech, mírových slavnostech, národních dožínkách či spartakiádách. Za účast na těchto akcích byli odměňováni nedostatkovým zbožím (banány, pomeranče, mandarinky), které se na těchto akcích prodávalo. Občan byl neustále pod kontrolou, neboť společnost byla protkána sítí spolupracovníků a udavačů StB. StB byla dalším pilířem normalizačního režimu. Jejím hlavním úkolem bylo zabezpečit, aby bylo Čs. co nejvíce izolováno od evropského a světového prostředí a tím předejít tzv. ideové diverzi. Cílem také bylo vytvářet a hlídat hranice politického ghetta do kterého upadli ti, kteří projevili odpor proti režimu, a nebo byli v tomto směru podezřelí. Ovšem základním smyslem bylo vytvořit v celé společnosti ovzduší a bariéru strachu, z tohoto prostředí pak vyrůstala dalo by se říct masová schizofrenie, při které občan žil ve vědomí, že by sice bylo čestné říkat o poměrech pravdu, ale že to nic nezmění a navíc ho to může existenčně ohrozit, nakonec je tedy lepší žít ve lži. Také proto lidé hledali únik od každodenní reality. Uchylovali se na své zahrádky, chaty a chalupy, a ke se svým zálibám. Objektivní informace o dění doma i v zahraničí si obstarávali poslechem zahraničního rozhlasu (Svobodná Evropa, BBC, Hlas Ameriky - Volá Londýn). Na veřejnosti byli lidé nuceni říkat pouze to, co od nich vyžadovala komunistická propaganda. Vlastní názor, který se odlišoval od oficiálního, mohl takového odvážlivce stát v lepším případě zastavení postupu v zaměstnání, snížení platu či omezení "odborářských" výhod. Hrozila i ztráta zaměstnání, zákaz výkonu povolání, vyloučení ze studii, šikanování ze strany úřadů, domovní prohlídky a následné uvěznění a nespočet dalších nepříjemností, které si režim vymyslel. Některé věci se proto doma před dětmi neříkaly. I tak musely být děti poučeny, o čem nesmí mimo domov mluvit.

Sdělovací prostředky

Jedním z prvních opatření normalizačního režimu byly hromadné čistky v masových sdělovacích prostředcích, zejména v rozhlasu anonymně zaznívaly lži nejhrubšího zrna, dennímu tisku v Čechách a na Moravě udávalo směr Rudé právo, na Slovensku Pravda. Takže noviny se četly stále méně a méně. Ústupkem se vrstvám čtenářů postupně stály víkendové přílohy nepolitické povahy. Záplavě lživých informací také čelily zahraniční rozhlasové stanice hlasu Ameriky a Svobodné Evropy financované z amerických zdrojů.(na rozhlasových vlnách byly neustále zapnuté rušící stanice). Co se týče televize,tak v 70.letech se i čs.televize přizpůsobila světové oblibě seriálů, jejichž prostřednictvím popularizovala politické cíle KSČ, na milost byly vzaty zábavné estrády a populární hudba středního proudu, která měla čelit kapelám typu Plastic People, Pražský výběr a západním rozhlasovým stanicím. Předním hvězdám tohoto žánru byla dokonce prominuta dočasná emigrace, později se však jejich výdělky staly trnem v oku stranických funkcionářů. Dlouhá léta byly jen trpěny přehlídky trampských písní a folkových zpěváků.