C 19 - Normalizace

Na scéně se objevilo několik hnutí studentů, které radikálně nesouhlasily s Husákem např. Pachman, Battěk a Tesař byli zatčeni, žaloba je vinila, že prováděli podvratnou činnost proti republice. Nejznámější bylo asi hnutí revoluční mládeže, jehož cílem bylo vytvoření nového systému, jenž bude založen na samosprávě, společnost se bude skládat ze svobodných jedinců, (aktivity jako letáky, plakáty, demonstrace, stávky). Činnost tohoto hnutí nezůstala bez povšimnutí a skupina byla zatčena v prosinci 1969. Hlavní obžalovaný P.Uhl byl odsouzen na 4 roky.

Prověrky

Rok 1970 začal prověrkami. Ty zahájil ÚV KSČ, a směřovaly do svých řad,jejichž cílem byla očista od nepřátelských a pracovních živlů, obnovení jednoty strany na základě marxismu-leninismu, obnovení a upevnění vedoucí role strany a její akceschopnosti a revoluční bojovnosti, základem bylo hodnocení postojů a činů každého jednotlivého člena. Zaměřeny byly proti komunistům, inteligenci, lidé zbaveni členství byli postiženi existenčně a řada z nich byla zařazena do seznamu nepřátel socialismu a sledována policií(vyloučily kolem půl milionu osob, nejvíce-umělci a zastánci lednové politiky). Všechna uvolněná, odpovědná a lépe placená místa pak byla vyhrazena členům KSČ, a to podle předem daných zásad (tzv. nomenklatury). Rozhodujících funkcí ve státě se postupně ujímali muži dosazeni Moskvou. (předseda NS Indra, do čela FV Štrougal). Bilak spolu s Fojtíkem v prosinci předložili Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII.sjezdu KSČ. A jeho přijetím odsoudili noví političtí představitelé jak Pražské jaro tak i pokusy o reformu v budoucnosti a až do listopadu 1989 nevzniklo v KSČ vážnější reformní hnutí, které by se pokusilo o změnu normalizační politiky.

Reálný socialismus

Následně dochází k návratu k centralizovanému plánování v podobě obnovených pětiletek, které umožnily soustředit potřebné finanční prostředky na velké stavby, jež se měly stát vizitkou Husákova reálného socialismu (dálnice,první tratě metra, stavba Paláce kultury, sportovní haly atd.) – ovšem prostředky vynaložené na reprezentační účely pak chyběly na stavby škol a nemocnic. Vytváří se též tzv. soustava totálního kádrového dohledu a existenčních postihů, kdy v průběhu první poloviny 70.let byla u všech podnikových, státních i veřejných institucí posílena oddělení kádrové evidence, která vyžadovala od všech zaměstnanců, straníků i nestraníků, podrobné dotazníky, které zaznamenávaly celou jejich minulost, zejména se zde hodnotilo jejich chování v tzv. krizovém období a požadovaly se i po jeho příbuzných (např. se evidoval pobyt v zahraničí, příbuzenské vztahy k osobám žijícím v zahraničí, všechna povinná hlášení o styku občanů s cizími příslušníky zvláště pak s emigranty). Tato oddělení připravovala kádrové posudky nejen pro zaměstnance, ale z jejich záznamů se čerpaly údaje pro různá doporučení ke studiu, pro jejich děti nebo příbuzné. Jakýkoliv negativní záznam pak zařazoval občana do nižší společenské kategorie a mohl vytvářet bariéru pro jeho další profesní i společenský život.