13. Města v raném novověku (urbanizace, hospodářství, kultura)

1) periferní – nejméně významná, byla součástí většího panství, nehostila sídlo vrchnosti ani správy velkostatku.

2) se sídlem správy menších panství - jednalo se o jedinou městskou obec na panství

Oba předchozí typy sídel byly centry místního trhu a jako zprostředkovatelé se podílely i na trhu oblastním.

3) středisková města – centra rozsáhlejšího dominia s více periferními městečky, přítomnost správního aparátu panství; vrchnost tu podporovala řemeslnou výrobu a obchod, utrácela zde značnou část prostředků získaných z výnosu velkostatku a na druhé straně si u měšťanů (případně místních Židů) zajišťovala i významný zdroj úvěru.

4) města rezidenční – hlavní sídlo významného panského rodu, kterému patřilo v zemi více panství, tento typ měst vykonával podobné funkce jako města středisková, ovšem daleko intenzivněji, byla zde i výraznější péče vrchnosti o vzhled města; sloužilo i jako centrum luxusní výroby a obchodní centrum pro dovoz zahraničních výrobků a ve starší době také jako centrum regionálního politického života; význam rezidenčních měst vyvrcholil v 16. století; později je značně oslabil fakt, že se trvalými sídly šlechty staly paláce v hlavních městech jednotlivých zemí, především v Praze, zčásti i ve Vídni

• ochranná města – vrchol poddanských měst, obyvatelé považováni za svobodné (ale nestavovské) osoby, stojící pod ochranou vrchnosti (chtěl-li například venkovský poddaný z panství, na němž město leželo, přesídlit do takového města, musela jej vrchnost propustit na svobodu, naproti tomu měšťan ochranného města se mohl bez problému vystěhovat do města královského); od poloviny 18. století se takovým městům říkalo municipální

• lázeňská města: Teplice, Karlovy Vary (později puškařství)

Manufaktury a výstavby měst:

• do té doby většinou bezvýznamným vrchnostenským městečkům daly nové impulsy k dalšímu demografickému růstu a někdy – tam, kde iniciativu převzala vrchnost – bylo i zajímavým počinem urbanistickým (např. Horní Litvínov, kde byla roku 1715 založena valdštejnská manufaktura)

• k centrálně položené manufaktuře, architektonicky náročně řešené ve stylu soudobé zámecké a parkové architektury, se připojovala tradiční městská část, zámecký areál a řemeslnicko-dělnické sídliště typu zahradního města s pravidelnou uliční sítí a parcelací (např. v Novém Boru byla 1787 založena nová jihovýchodní čtvrť s pravoúhlou uliční sítí a obdélným náměstím jako centrem) + vybudování zvláštních ulic unifikovaných dělnických domků

• např. Liberec: nevelké a nepříliš významné městečko tvořilo do poloviny 16. století v podstatě jen čtvercové náměstí a dvě ulice, první impuls k dalšímu vzestupu Liberce přineslo přenesení správy panství z opuštěného hradu Hamrštejna v polovině 16. století, u panského dvora vzniká v 80. letech 16. století zámek, spojený s vlastním městem Zámeckou ulicí, který plnil funkci sídla správy panství a zčásti i rezidence jeho majitelů, 1621 se stává majitelem panství Albrecht z Valdštejna, který využívá město jako výrobní základnu pro armádní dodávky sukna

• také sklářství, přestože jednoznačně zakotvilo na venkově, přispělo k rozvoji městské sítě, a to tím, že se v hlavní sklářské oblasti – v severních Čechách – vytvořilo z několika poddanských měst a městeček, jako byla Česká Kamenice, Kamenický Šenov, Chřibská nebo Nový Bor, významná centra obchodu se sklem, který byl orientován převážně na vývoz, dokonce i do zámoří

• stavební aktivita měšťanů vzápětí po roce 1620 zůstala omezena jen na nejnutnější obnovu -> soustředěné stavební úsilí měst se v průběhu třicetileté války projevilo pouze v zesilování středověkých městských opevnění, vedle toho byla budována opevnění bastionová (České Budějovice po roce 1639) nebo stavěn druhý opevňovací systém s novodobými fortifikačními prvky (Uničov r. 1643), přestavovaly se i městské brány (Telč r. 1629)

• stavební podnikání měst, zvláště královských, zůstávalo skromné

• stavební záměry katolické církve, aktivizované protireformační ofenzivou (viz novostavby i přestavby kostelů a klášterů, koleje, semináře, gymnázia, domy pro kleriky, fary a děkanství atd.) -> s novými stavbami kostelů ohlašovalo svůj příchod stále důsledněji baroko, mnohdy hned v dominantním postavení vůči městu

• hospodářská a stavební stagnace královských měst byla daleko vleklejší než měst poddanských, i když v 2. polovině 17. století si vládnoucí Habsburkové začali uvědomovat důsledky hospodářské krize měst – šlechta v mnohém pochopila význam podpory hospodářské obnovy měst daleko dříve

• panská sídla:

  • na přelomu středověku a novověku opouštějí majitelé jednotlivých panství hrady, vybudované často na nepřístupných místech, a stěhují se do svých měst a městeček, kde si místo opuštěných opevněných sídel budují tvrze a zámky, které jim umožňují rozvinout nejen pohodlnější a komfortnější životní styl, ale také účinnější správu panství

  • začíná i rozvoj režijního podnikání velkostatkářů a kolem vlastních tvrzí a zámků se vytvářejí i rozlehlé areály hospodářských budov – dvorů, pivovarů, mlýnů, sýpek, někde i dalších průmyslových podniků typu manufaktur

  • mají někdy středověké kořeny (Český Krumlov, Jindřichův Hradec), jindy však jde o typické produkty renesančního a barokního stavitelství, v nichž případná starší sídla středověkého původu téměř beze zbytku zanikají

  • spolu s městem vytvářejí nový celek – např. Valtice, Slavkov, Kroměříž, Roudnice nad Labem, Pardubice, Litomyšl, Rychnov nad Kněžnou a Valdštejnův Jičín

  • zvlášť u menších měst tyto realizace svým rozsahem (zejména rozložitých zahrad a parků) předčily vlastní město a mnohdy znamenaly zásadní změnu struktury sídlištního organismu