13. Města v raném novověku (urbanizace, hospodářství, kultura)
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Kultura měst:
centra kulturní aktivity a vzdělanosti a jejich úloha v tomto směru ještě vzrostla díky rozvoji školského systému a knihtisku, který získal pevnou základnu právě ve městec
další prostředky kulturního a ideového působení a výměny informací: noviny (v Praze německé od 2. poloviny 17. století, české od roku 1718), divadlo nebo i veřejné knihovny, v době osvícenské vznikají učené společnosti (Olomouc, Praha, Brno), významnými centry intelektuálního úsilí se stávají zednářská lóže a šlechtické salony
divadlo bylo velmi úzce spojeno se šlechtickou společností ve velkých městech: první pražské divadlo vzniká roku 1724 jako soukromé divadlo hraběte Františka Antonína Šporka a teprve roku 1739 je vybudováno v Praze divadlo městské (v Kotcích) – divadlo zřízené z měšťanské iniciativy, ovšem určené do velké míry šlechtické společnosti
koncentrací šlechty ve městech, zejména v zemských hlavních městech, v první řadě v Praze, ochudila města vlastně venkov o jeho elity
koncentrace šlechty tak nejen ekonomicky posiluje město (šlechta tu spotřebovávala rentu získanou od vesnických poddaných), ale přináší i nové podněty pro jeho kulturní život
vesnice:
zánik početné drobné šlechty a přesun zámožnější šlechty do měst -> vesnice čistě rolnické
města v raném novověku dodávala venkovu jeho kněžskou inteligenci (zatímco ve středověku se vesnický klérus rekrutoval z největší části z místní často nepříliš vzdělané šlechty, přichází v raném novověku na vesnické fary v převážné většině profesně kvalitně připravený klérus městského původu)
od poslední čtvrtiny 18. století pak byl venkov z měst zasažen i intenzivním šířením hospodářské osvěty v podobě tisku a různé brožurové literatury
menší města vykonávala nad každým jednotlivcem dohled, kde se individuum ještě nemohlo skrýt v anonymním davu tak jako ve velkých městech 19. a 20. století
městská společnost v českých zemích, stejně jako v sousedním Německu, byla společností stabilní, ale také v mnoha směrech omezenou -> stabilitu této společnosti posilovala zejména četná disciplinační opatření ze strany církve i městských vrchností, podrobně normující otázky manželství, mravnosti, cechovního života, oděvu, luxusu a mnoha dalších stránek života ve městě, stejně jako důraz na tradici a zažité zvyklosti
v našich městech raného novověku se setkáváme se silným konzervatismem, zejména v řadách cechovního řemeslnictva a městské honorace
Urbanizace:
regionálně a časově silně diferencovaný
vedle tradiční funkce výrobní, tržní a obranné (pevnostní) se ve srovnání se středověkem uplatňovaly ve zvýšené míře funkce rezidenční (viz urbanizace šlechty), administrativní, univerzitní a kulturní a začínala také větší diferenciace měst podle toho, jaké funkce v nich převládaly
tradiční obchodní funkce měst nabyla v novověku nových dimenzí zejména v důsledku rozvoje světové ekonomiky, především obchodu s koloniemi a vytvářením celoevropského trhu, spočívajícího (podle I. Wallersteina) na dělbě práce mezi evropským ekonomickým jádrem, semiperferií a periferií
význam měst jako správních a rezidenčních center pak rostl spolu se stoupající úlohou státu v raném novověku
v časech náboženských válek pak mohla některá města naplňovat i funkci exilových měst, ve kterých pak mohlo pod vlivem exulantů docházet ke změnám např. v ekonomické struktuře města, v profesní skladbě obyvatel či v městské architektuře
v mnoha případech docházelo ke kumulaci několika funkcí do jednoho města (Londýn, Praha, Vídeň,…)
velmi silný vzestup urbanizace v 16. století, slabší v 17. století a ještě slabší v 18. století, kdy naopak nastává rychlý růst vesnické populace
rychlý rozvoj měst v Anglii kontrastuje s tím, že v Nizozemí se rozvoj měst v 17. století zastavil a že se v Belgii dokonce v průběhu raného novověku míra urbanizace poklesla
vývoj v severní Evropě, v Polsku a Litvě směřoval k dohnání středověké urbanizace, která se těmto částem Evropy vyhnula, kdy vznikly stovky nových měst
mimořádně rychlý rozvoj zaznamenaly tři typy měst: