13. Města v raném novověku (urbanizace, hospodářství, kultura)
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Města a jejich rozvoj po Bílé hoře:
podíl městského obyvatelstva v populaci českých zemí v době těsně před třicetiletou válkou se odhaduje asi na 25% v Čechách a 20% na Moravě (vyloučíme-li však drobná městečka agrárního charakteru, jejichž obyvatelé se způsobem života nijak nelišili od vesničanů, poklesne tento podíl asi na 10-15% - v obou případech jde jen o hrubý odhad)
velikostí měst a podílem městského obyvatelstva i ekonomickým charakterem stály české země, stejně jako celá střední Evropa, na přechodu mezi rychle se modernizujícím Západem a zaostávajícím agrárním Východem -> zaostávání pokračovalo i v 17. a 18. století = třicetiletá válkaVelmi těžce postihla města v českých zemích třicetiletá válka (historicko-demografické výzkumy však ukazují, že mimořádně nepříznivá populační bilance měst, daná vysokou úmrtností krizového charakteru, nezačala až za třicetileté války, ale už na přelomu 16. a 17. Století – válka ovšem pokles podstatně prohloubila)
královská města překonávala ztráty způsobené třicetiletou válkou mnohem pomaleji než města poddanská, která po válce prožívala bouřlivý rozvoj – žádné z nich nezvětšilo v tomto období své území vymezené hradbami, na rozdíl od některých západních měst (Amsterodam, Marseille, Lyon)
podobně jako Čechám chybělo rezidenční město panovníka, chyběly jim i další typy měst, které právě v raném novověku nabyly na významu: námořní přístavy, ale také finanční centra a veletržní města
Čechy postrádaly významná centra typu Frankfurtu nad Mohanem, Norimberka nebo Lince, zajišťující distribuci zboží západoevropské a koloniální provenience dále na východ
Praha:
v 17. století přestala být definitivně sídlem českého panovníka a značně ji vylidnila třicetiletá válka
ze 60 tis. obyvatel rudolfinské Prahy zbývalo podle odhadů v polovině 17. století pouhých 26 500 obyvatel; do roku 1702 stoupl tento počet na 40 tis. a teprve roku 1754 se s 59 tis. obyvatel dostala na rudolfinskou úroveň
Praha byla městem výrazně spotřebního charakteru, se silnou vrstvou obyvatelstva vykazujícího zvýšenou poptávku po luxusním zboží, kde byla domácí řemeslná produkce určena především pro místní poptávku a prakticky se vůbec neuplatnila v exportu
specifické postavení Prahy se projevilo i ve vnějším vzhledu -> v tvářnosti města, v jeho půdorysu, se nijak neprojevila výraznějším způsobem státní iniciativa, která tak výrazně poznamenala v baroku a klasicismu soudobá hlavní města některých evropských zemí, nevznikla tu žádná nová reprezentační náměstí typu pařížského Place Vendôme ani nové reprezentační třídy podobné pařížským Champs Elysées, římskému Corsu, berlínské Friedrichstrasse a Unter den Linden
půdorys Prahy se změnil jen nepatrně, přesto však město prošlo radikální barokní proměnou své tváře -> tato proměna ale byla spíše dílem jednotlivých stavebníků, šlechticů, církevních institucí, kteří nákladně budovali a přestavovali jednotlivé budovy, měníce přitom někdy (jako Valdštejn nebo klementinští jezuité) tvářnost celých uličních bloků, ponechávajíce však starší organismus města jako celek v podstatě nezměněn