7. Židé ve střední Evropě a jejich kultura
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
inkvizice:
současně začal působit zvláštní španělský inkviziční tribunál:
pravomoc prvních státních inkvizitorů se týkala jen Andalusie, ale už v roce 1483 začala být celá instituce řízena centrálně. V podstatě neomezenou moc v rámci inkvizice získal dominikánský mnich Thomasso de Torquemada
proti španělské inkvizici protestovala i církev - v první řadě šlo o národní nástroj nespadající pod kontrolu církve a ve druhé šlo o porušování tzv. přirozené spravedlnosti
katoličtí králové shodně prohlašovali, že pohnutkou k jejich jednání je jen katolická zanícenost (zpovědníkem Isabely se rok po svatbě stal právě Torquemada); přesto však museli čelit obvinění ze všech stran, že hlavním důvodem pro takové pronásledování židů je touha konfiskovat majetek odsouzených
židé postřehli nebezpečí a snažili se uniknout do bezpečí (hodně jich utíkalo do Portugalska, odkud ale byli vyhnáni za čtyři roky po vypovězení ze Španělska ), pokud se jim útěk podařil, byli souzeni v nepřítomnosti a po odsouzení byla upálena jejich symbolické figurína pokud došlo k rozsudku posmrtně, byly páleny ostatky (což mělo i psychologický efekt- pro židy je velký problém, pokud se do posledního soudu nezachová jejich tělo. Věří totiž, že po příchodu Mesiáše budou i se svou tělesnou schránkou probuzeni a vyzváni k návratu do Jeruzaléma)
měli ještě naději dostat vězeňský trest, často na doživotí, ze kterého se bylo možné vyplatit -> musel pak ale nosit zvláštní oděv, měl povinnost donášet inkvizici a vztahovala se na něj velká spousta příkazů a zákazů
pokud některý z nich converso zanedbal, byl prohlášen za rebela proti církvi, označen za „relapso“ a okamžitě upálen
první fáze španělské inkvizice trvající 12 let zasáhla bez výjimky všechny židovské obce ve Španělsku
2. ledna 1492 vstoupili reyos catholicos triumfálně do Granady -> všechny věznice byly rázem naplněny conversos i pravoslavnými židy, desetitisíce byly v domácím vězení
Isabela a Ferdinand podepsali 31. března 1492 edikt o vyhnání, podle něhož všichni židé, kteří okamžitě nepřestoupí na katolickou víru, musí opustit Španělsko
edikt byl vyhlášen o měsíc později (důkazem demoralizace tehdejšího španělského židovstva byl fakt, že z 200 000 nepokřtěných židů asi třetina zvolila křest)
na konci evropského středověku přestali hrát židé první housle v hospodářství a kultuře; ukázalo se, že jsou postradatelní a byli znovu a znovu vyháněni
jakmile byly cechy křesťanských bankéřů a řemeslníků dostatečně silné, vymohly si zákaz činnosti židů ve svých oborech: (1500 byli židé v Německu, Itálii a v Provence v podstatě vyloučeni z časti na velkém obchodu a průmyslu -> byli tak nuceni odcházet do méně vyspělých oblastí na východ- nejprve do Rakouska, Čech, na Moravu a do Slezska, potom i do Polska (Varšava, Krakov, Lvov, Brest- Litevsk) a do Litvy )