20. Germáni a Římané na území dnešní České republiky - základní teze

místo bitvy: Varus se patrně nechal k tažení nalákat zprávou o germánském povstání, Arminius a jeho spojenci využili deštivého počasí a znalosti krajiny, římský historik Tacitus v díle Letopisy (Annales) nazývá místo katastrofy saltus Teutoburgiensis, toto označení bylo až na počátku novověku přeneseno na dnešní Teutoburský les, tato vrchovina ale místem římské porážky nebyla, v devadesátých letech 20. století byly v blízkosti vesnice Bramsche u německého Kalkriese (severně od Osnabrücku) ve vzdálenosti několika kilometrů nalezeny archeologické prameny dokládající, že Varova armáda byla zničena v této oblasti, nejedná se ale o místo bitvy v Teutoburském lese, protože to nikdy neexistovalo,

výsledek boje: krveprolití se táhlo dlouho a trvalo tři dny, Varus a několik vysokých důstojníků spáchalo sebevraždu, zbytek vojska zbaveného velení Germáni zmasakrovali nebo zajali, když se císař Augustus dozvěděl o zničení tří legií, chodil několik dní po svém paláci, tloukl hlavou do zdi, rval si vlasy a křičel: „Vare, Vare,redde mihi legiones meas“ (Vare, Vare, vrať mi mé legie), jiná varianta výroku zní: „Vare, Vare, vrať mi mé orly“,

konec Marobudovy říše: Marobudovo vojsko se bitvy nezúčastnilo, což vedlo k oslabení jeho postavení u Germánů, napětí mezi Marobudem a dalšími markomanskými velmoži vedenými Katvaldou vyústilo v porážku Marobuda a jeho odchod do azylu v italské Ravenně, kde později zemřel, stejný osud, tj. vyhnanství, sdílel po dvou letech i Katvalda, kterého vyhnal z Boiohema roku 21 n. l. náčelník Hermundurů Vibilius,

Vanniovo království: oblast obývaná Kvády byla označena jako Vanniovo království, podle jména muže, který byl Římany Kvádům dosazen za krále, její jádro slovenští archeologové lokalizovali na jihozápadní Slovensko, po třicetileté vládě /19/20 – 50 n. l./ byl však Vannius vyhnán hermundurským Vibiliem, poté se zájem Římanů o území naší dnešní České republiky i Slovenska na dlouhou dobu vytrácí,

Limes Romanus: pokusy Římanů dobýt v této době Velkou Germánii skončily nezdarem, vytvoření provincií Pannonie, Noricum a Raetie za vlády císaře Augusta však posunulo hranici impéria do bezprostředního sousedství germánských kmenů, území dnešních Čech, Moravy a Slovenska sousedila na jihu s Pannonií Superior (Horní) – dnešní západní Maďarsko (k rozdělení Pannonie na dvě, Horní a Dolní, došlo za vlády císaře Traiana), Norikem (Dolní Rakousko jižně od Dunaje), Raetií (bývalá Vindelicia, Horní Rakousko a Švýcarsko),

hranici mezi Římskou říši a Velkou Germánií bylo třeba zajistit, především od nástupu dynastie Flaviovců a za císařů Traiana a Hadriana dochází k promyšlenému budování soustavy Limes Romanus (římského limitu), tj. širokého hraničního pásma, které tvořilo spíše vojenskou než přesně stanovenou politickou hranici mezi římským impériem a barbarikem,