20. Germáni a Římané na území dnešní České republiky - základní teze

tuto hranici se Římané snažili zabezpečit vojensky, a tak tu vzniklo několik typů vojenských zařízení: stálé vojenské tábory (castra), menší tábory (castella), malé vojenské pevnosti, tvrze (burgi) a strážní věže (turres), Limes Romanus měl zejména obrannou funkci, ale sloužil také ke kontrole pohybu osob (řemeslníků a obchodníků) a zboží,

základními opěrnými body limitu byly stálé velké tábory (castra), na středodunajské části limitu se jednalo o čtyři: Vindobona (dn. Vídeň), Carnuntum (dn. Bad Deutsch-Altenburg v Rakousku), Brigetio (či Brigetium, na území dnešního maďarského města Komárom) a Aquincum (dn. maďarská Budapešť), u velkých stálých vojenských táborů často vznikala vojenská města, kde žili rodiny legionářů a veteráni, řemeslníci, obchodníci) a také města civilního obyvatelstva, mnohá z těchto měst se stala základem pozdějších významných středověkých měst (např. Colonia Agrippina - dn. Kolín nad Rýnem v Německu, Augusta Treverorum – Trevír v Německu, Bonna – Bonn v Německu, Mogontiacum – Mohuč v Německu atd.),

stálé vojenské tábory (castra): měly čtvercový půdorys a byly obehnány kamennou nebo cihlovou zdí, v rozích stály strážní věže, uprostřed stran byly brány, jimiž procházely hlavní komunikace, protínající se uprostřed tábora, na vnitřní ploše byly ubikace pro legionáře, budova velitele legie (praetorium), budova velitelství sloužící i pro uložení vojenských insignií a pokladny (principia), skladiště, dílny, nemocnice, lázně,

základní vojenské jednotky: ve stálých táborech byla umístěna jedna nebo dvě legie vojáků, legie byla základní vojenskou jednotkou, čítala asi 5-6000 mužů a členila se na 10 kohort a ty dále na centurie, nejmenší vojenskou jednotkou se staly contubernie o 8 mužích, v čele legie stál legát (legatus) v hodnosti praetora, v legiích sloužili římští občané, k legiím ještě náležely pomocné – auxiliární jednotky, případně i jezdecké jednotky – aly (asi 500 jezdců), v těchto oddílech působili Římany najímaní cizinci, příslušníci barbarských kmenů, kteří po skončení své vojenské služby dostávali římské občanství,

Markomanské války (166/167 -180 n l.)

název: k novému většímu konfliktu mezi Germány a Římany ve střední Evropě došlo za tzv. markomanských válek, název markomanské války, který se pro tyto boje vžil, je poněkud zavádějící, protože bojů se účastnili nejen Markomani, ale i Kvádové a další germánské kmeny, kromě Germánů pak bojovali ve válkách i Sarmati, zejména Jazygové,

přelili se v několika vlnách přes Panonii a Noricum a 390 let po Hanibalovi se objevili v Itálii, kde oblehli významné severoitalské město Aquileiu, které bylo nejdůležitějším střediskem obchodu římské říše s podunajskými provinciemi i barbarikem, Římané, oslabení předchozí válkou s Parthy a decimovaní morem, byli nuceni napnout všechny síly,