DP-Klimešová-Lucie

se životem ve vztahu k osobním ideálům. Definovat jednoznačně pojem „kvalita života“ je však

obtížné, je to multidisciplinární a multidimenzionální pojem, který odborníci koncipují různě

(Zeman, 2008). Živčicová, Masárová a Gullerová (2023) ve svém literárním review uvádí,

že počátky definování kvality života sahají do poloviny 20. století. Z publikace Gurkové (2011)

se dočteme, že se s kvalitou života setkáváme v různých vědních oborech (v medicíně, filozofii,

sociologii, psychologii, ošetřovatelství, pedagogice aj.). Každý obor má i své teoretické

vymezení a specifický postup, kterým lze kvalitu měřit. Definice pojmu jsou tak v některých

případech zásadně rozdílné (Gurková, 2011).

Gurková (2011, s. 23) uvádí: „[…] koncept kvality života tak nemá doposud všeobecně

akceptovatelnou definici, metodologii a stává se předmětem mnohých interpretací,

interdisciplinárních rozprav bez jednoznačného výsledného, všeobecně přijatého konsenzu

(shody) v jeho konceptualizaci.“

Slovo „kvalita“ pochází z latinského „qualis“, což znamená „jaký“. Lze tedy kvalitu

chápat jako jakost či hodnotu, jimiž se určitý jev vyjadřuje jako celek, který se odlišuje

od jiného celku, tzn. život jednoho člověka se odlišuje od toho druhého, uvádí autor studie

14

Zeman (2008). Gurková (2011) doplňuje, že kvalita, jakožto relativní kategorie, může být

vyjádřena kvantitativními indikátory, které jsou objektivní i měřitelné, a indikátory

kvalitativními, jež vycházejí z hodnotového systému toho, kdo ji posuzuje.

Dle definice World Health Organization – Světové zdravotnické organizace (dále jen

WHO) z roku 1995 je kvalita života popisována tak, že člověk má individuální vztah jak k sobě,

tak ke svým cílům, zálibám, očekáváním a hodnotám v rámci hodnotového systému

či kulturního a sociálního kontextu (Zeman, 2008; Rogalewicz a kol., 2017).

Szakács a Silisteanu (2022) vnímají kvalitu života jako jakýsi ukazatel používaný

k hodnocení fyzických, duševních a sociálních dopadů nemoci/stavu a poté k analýze potřeb

jedince během nemoci/obtíží.

Olišarová a kol. (2013) závěrem doplňují, že ačkoli se setkáváme s definicemi, které se

lehce odlišují napříč zmiňovanými obory, tak vždy všechny směřují k životní spokojenosti.

Ta je totiž potřebná nejen k uspokojování individuálních potřeb, ale i k možnosti naplňování

svého potencionálu.

2.2.1 Hodnocení a měření kvality života

Jak již bylo řečeno výše, s kvalitou života je spjato mnoho vědních oborů (psychologie,

sociologie, medicína aj.). Nejvýznamnější pro nás je zkoumání kvality života v medicíně

a ve zdravotnictví, kde je kladen důraz na psychosomatické a fyzické zdraví. Jak popisují níže

autoři Gurková (2011) a Zeman (2008), nejčastěji používaným konceptem pro hodnocení