A17.....................................................................................zrevidováno

testament veřejný

• vývoj výlučně v poklasické době (vyjímkou je kuriátní testament, který lze považovat též jako veřejný)

• forma veřejných testamentů souvisí s rozvojem byrokatických úředních orgánů v době císařské

• testament pořížený zápisem do úředního protokolu před soudem nebo obecním orgánem

• testament zasílaný císařské kanceláři se žádostí, aby tam byl uložen

Obsah testamentu

1. obligatorní prvek = dědická instituce, ustanovení dědice

• musela stát v čele testamentu (všechna předcházející ustanovení, považována za neplatná)

• musela mít ustálenou rozkazovací, imperativní formu v latinském jazyce, a to až do doby poklasické

• později mohlo být vyjádřeno i jinak, ale tak, aby byl projev dostatečně určitý

• osoba ustavená za dědice musela být v testamentu jednoznačně a určitě určena

• bylo-li jednoznačně určeno, nevadilo, pokud byla oznacena nesprávně či nebyla výslovně jmenována

• dědic nesměl být označen potupně, pak bylo ustavení neplatné

• dědic nesměl být určen 3.osobou (což vylučovala samotná povinnost zůstavitele dědice určit)

• byl li dědic ustanoven v listině, na kterou testament odkazoval – mystický, tajemný testament

• alografního testament nesměl obsahovat žádné ustanovení ve prospěch pisatele (sankce neplatnost)

• ustavil-li zůstavitel 2 a více dědiců, nejdříve sporné, později za Justiniána byli povoláni zároveň

1. ustanovení jednoho dědice - heres ex asse

2. ustanovení vícero dědiců - heredes ex parte

• princip univerzální sukcese – více dědiců bylo povoláno k podílu celé pozůstalosti

• nebylo možno ustavit dědice k jednotlivým věcem

• nebyl možný souběh intestátní a testamentární posloupnosti (vyjímkou vojenský testament)

• podíly určené dědicům pokrývaly celou pozůstalost

• ve smyslu těchto zásad se postupovalo, ikdyž se projev zůstavitelovy vůle odchyloval

• právní věda se snažila co nejvíce respektovat zůstavitelovu vůli, ale vyložit ji právně konformně

zásady při odchylné vůli

• bylo-li povoláno více dědiců s neurčenými podíly, jsou povolání ke stejným podílům

• dědicové v jedné větě se dělili o podíl, dědicům uvedeným zvlášt připadal samostatný podíl

• převyšovaly-li nebo nepokrývali-li podíly pozůstalost, poměrně se zvětšovaly nebo zmenšovaly

• byl-li ustanoven jediný dědic pouze k podílu, získával celou pozůstalost

• měli-li někteří dědicové podíly a jiní ne, ti s podíly podíl získali a zbytek se rozdělil mezi ostatní

• byl-li dědic povolán ke konkrétní věci – původně neplatný testament, později se k tomu nepřihlíželo

Muciova kauce

• zůstavitel spojil ustanovení dědicem s negativní potestatnivní podmínkou

• např. ,,budeš mým dědicem, nevkročíš-li do Asie“

• tato podmínka mohla být splněna až smrtí ustavené osoby

• bylo možno, aby se dědic ustanovený s touto podmínkou zavázal stipulačním slibem - kauce

• slíbil, že vydá pozůstalost, poruší-li zůstavitelovu vůli

• stipulační slib vázal obligačně, dědictví nabýval vlasně od počátku definitivně, jen ho za určitých okolností musel vrátit