A17.....................................................................................zrevidováno

1. ve vlastním testamentu otce rodiny

2. v dodatečné závěti - pupillární testament (jeho platnost závislá na původním testamentu)

• později došlo ke spojení obecné a pupillární substituce

• pupillární substitut má být považován za náhradníka v obecném smyslu pro případ, že by pupillius, ustavený za dědice, dědictví nenabyl

• ustanovení jedné z obou substitucí má být posuzováno jakoby v něm byla zahrnuta substituce druhá

1. kvasipupillární substituce

• 528 n.l. zavedena justiniánskou konstitucí

• pořízení, kterým ascendent ustanovoval dědice svému choromyslnému potomkovi

• podmínkou bylo, aby předek zanechal svému choromyslnému potomkovi povinný díl

• náhradník měl být ustanoven především potomek mentálně nezpůsobilého

• nebylo-li toho, náhradník měl být potomek pořizovatele, nebylo-li ani toho, kdokoli jiný

Testamentární způsobilost (testamenti factio)

• aby testament mohl být platně pořízen a mohlo bý testamentární posloupnost, musí se splnit podmínky

• způsobilost vyžadovaná u osob, jenž se účastnily zřízení testamentu

• způsobilost vyžadována u osob, kterých se týkal obsah testamentu – zůstavitele, testamentárních svědků, vážného (libripens), kupce rodinného jmění (familiae emptor), dědice, odkazovníků, poručníků v testamentu stanovených

• měli ji zásadně římští občané a Latini a ti, kterým náleželo ius commercii

1. aktivní testamentární způsobilost (testamenti factio activa)

• nezbytná pro testátora - zůstavitele, který pořizoval testament

• neměly ji osoby alieni iuris, otroci, nedospělci, duševně choří, kleštěnci, marnotratníci, němí a hluší, ti, kteří byli intestabiles (neschopni vydat svědectví), juniánští Latinové, v pozdější době odpadlíci od víry a heretici; ženy mohly pořizovat teprve mancipačním testamentem

• vyžadovala se u zůstavitele v době zřízení testamentu a pak nepřetržitě až do jeho smrti

• výjimky: nevadilo, jestliže testátor ztratil schopnost mluvit, byl prohlášen za marnotratníka, či ho postihla duševní choroba, jinak se testament stával neplatným

1. pasivní testamentární způsobilost (testamenti factio pasiva)

• způsobilost být dědicem nebo odkazovníkem z testamentu

• neměly ji osoby, které neměly aktivní testamentární způsobilost

• sporné u osob blíže neurčených (personae incertae)

• nelze vyhradit určení osoby náhodě (první, kdo se dostaví k pohřbu)

• lze vyhradit určení osoby spojením s vymezenou skupinou osob (první z příbuzných na pohřbu)

• problematika pohrobka (postumus)

• každý, kdo se narodil po zřízení testamentu (širší pojetí), ať za života zůstavitelova či po jeho smrti

• původně nešlo v závěti ustanovit, byly osoby neurčité a jejich narozením přestala závěť platit

• později připuštěny vyjímky, takže bylo možné v testamentu na pohrobka pamatovat

• dříve právnické osoby patřily mezi neurčité osoby, které nemohly být ustanoveny za dědice

• později v době křesťanství mohly dědit kostely a zbožné a dobročinné nadace

• římský stát byl způsobilý dědit (vyjímka)