A17.....................................................................................zrevidováno

• ke zrušení testamentu mohlo dojít také nezávisle na vůli zůstavitelově

1. agnatione postumi

   • tím, že zůstaviteli přibyla další osoba, podláhající bezprostředně jeho rodinné moci

   • zemřel-li tento postumus, dědic ze zrušeného testamentu mohl žádat praetora o udělení držby pozůstalosti

2. zůstavitel pozbyl po zřízení testamentu testamentární způsobilost

   • testamentum irritum, pomýlený, marný testament

3. zůstavitel podstoupil kapitisdeminuci

• byla-li důsledkem válečného zajetí, nebyla platnost ohrožena, vrátil-li se zůstavitel zpět domů

• dal-li se zůstavitel arrogovat, ale později zemřel jako osoba sui iuris, byl testament platným, pokud jej zůstavitel dodatečně potvrdil

1. testament byl opuštěn

• testamentum desertum

• stal-li se neúčinným proto, že žádný z dědiců v něm ustanovených se dědicem nestal

• pozbyly platnosti i všechny ostatní dispozice, které testament obsahoval

Posloupnost proti testamentu

• posloupnost některých intestátních dědiců

• posloupnost nastává, přestože zůstavitel projevil poslední vůli testamentem

• původně se testament pořizoval, když zůstavitel neměl dědice

• později se vyvinula základní testamentární volnost, tedy možnost pořizovat testament, přestože přirozené dědice měl, a dědicem se tedy stávala osoba bez příbuzenského vztahu

• proti tomu stojí vlastní a nezbytní dědicové

• hledělo se na ně jako na účastníky majetkových vztahů zůstavitelovy rodiny

• testamentární volnost x postavení nezbytných dědiců = rozpor

• takto se vyvinula formální práva nepominutelných dědiců

formální práva nepominutelných dědiců

• formální práva nepominutelných dědiců vycházela z agnátské rodiny

• zůstavitel nesměl určité osoby v testamentu opominout jmenovat

• museli být v testamentu jmenováni, uvedeni, ale jejich právo bytí v testamentu je pouze formální

• nesměli být opominuti mlčením (proto také pouze formální práva)

• bylo lhostejné,jak byli v testamentu zmíněni, mohli být vyděděni bez důvodu či získat nepatrný podíl

• formální práva nepominutelných dědiců měli dědicové vlastní a nutní (heredes sui et necessarii)

• významné postavení syna, opominut syn → nespravedlivý testament → neplatnost

• syn musel být vyděděn výslovně, ostatní dědicové mohli být vyděděni všeobecným prohlášením

• pokud byli nepominutelní dědicové opominuti:

1. syn – neplatnost testamentu

2. ostatní – nastává posloupnost proti testamentu

• nepominutelní dědicové dědí spolu s testamentárním dědicem (podle civilního práva)

  • byl-li někdo testamentární i neopominutelný dědic, měli opominutí stejný díl jako dědic ze závěti

  • byl-li naopak testamentární dědic někdo jiný (extraneus), dostal 1/2 a 1/2 dohromady pominutí dědicové

zvláštní postavení pohrobka (postumus)

• původně narození pohrobka znamenalo neplatnost testamentu

• později mohl zůstavitel případného pohrobka vydědit a platnost testamentu je zachována

• tento názor pomalu rozšiřován na jednotlivé kategorie osob

• právo dělilo pohrobky do několika skupin, podle vztahu k zůstaviteli a podle data narození (po zřízení testamentu či po smrti zůstavitelově)