A17.....................................................................................zrevidováno

posloupnost proti testamentu realizoval praetor => bonorum possessio contra tabulas

• posloupnost proti testamentu realizoval běžnou dědickou posloupností

• uděloval držbu těm, které za nepominutelné dědice považoval (de facto třída unde liberi)

1. o držbu pozůstalosti nemohli žádat

   • vydědění (mužští nepominutelní dědicové měli být vyděděni výslovně (nominatim)

2. o držbu pozůstalosti mohli žádat

   • liberi, kteří byli pominuti

   • liberi, kteří byli byli v testamentu zůstavitelem jmenováni

   • adoptovaný, který přešel do cizí rodiny, pokud byl v testamentu za dědice ustaven

   • nepominutelní dědicové dědili podle svých intestátních podílů

   • praetorská posloupnost proti testamentu směřovala proti tomu, jak byli dědici ustanoveni, ne proti vydědění (ta zůstávala platná)

materiální práva nepominutelných dědiců

• zpočátku pouze morální závazek, zůstavitel má zanechat příbuzensky nejbližším osobám jistý podíl

• zaměřena na kognátské vztahy, právní podobu získala až v 2. st.n.l.

• původně nebyl přesně vymezen okruh osob, kteří měli nárok na povinný díl (portio debita)

• původně nebyla přesně vymezena ani výše povinného dílu

• vše záleželo na uvážení soudu, později přesně stanoveno, oprávněné osoby byly:

• descendenti, ascendenti, sourozenci zůstavitele (nejprve jen agnátští, za Justiniána i kognátští)

• právo na povinný díl měla pouze zůstaviteli nejbližší osoba, ta osoba, která byla nejbližším zkráceným intestátním dědicem zůstavitele

• ten, kdo uplatňoval právo na povinný dál, musel být samozřejmě intestátním dědicem

• chtěl-li povinný díl uplatnit i praetorský intestátní dědic, musel jako jako takový dědic vystoupit

• to učinil tak, že formálně požádal o udělení držby pozůstalosti na základě svého intestátního dědického práva a prokázal tak svoje dědické právo pro následující soudní spor o povinný díl

• žádost o udělení držby pozůstalosti měla jen upravit jeho postavení vsoudním řízení o povinný díl

• výše povinného podílu se ustálila na 1/4 dílu, který by byl oprávněný získat jako zákonný dědic (nepochybně ovlivněno Falcidiovým zákonem – lex Falcidia, ten se ale týkal odkazů)

• za Justiniána povinný díl 1/3 nebo 1/2 zákonného dílu podle toho, zda zákonný díl obnášel 1/4 nebo méně z celé pozůstalosti

• zanechat povinný podíl bylo možné formou odkazu nebo jiné dispozice na případ smrti

• povinný díl nemusel být zanechán oprávněnému dědickou instituci

• později stačilo i poskytnutí mezi živými (darování, věno atd.)

• právo na povinný díl přiznával soud

• zůstavitel nemusel uvádět v testamentu důvod, proč povinný díl nezanechal, jeho jednání posouzeno

querella inofficiosi testamenti

• žaloba, která uplatňovala nárok na povinný díl

• stížnost proti testamentu, stěžovatel - kverelant

• žalobce si stěžoval, že mu zůstavitel učinil příkoří

• proti pořízení které bylo „inofficiosum“ , nedbalo přirozené náklonnosti mezi příbuznými