A17.....................................................................................zrevidováno

• kverela se obracela proti dědici, ustavenému v testamentu, ale jen tehdy, stal-li se dědicem

• cílem bylo napadený testament prohlásit za inoficiozní, tím se testament zrušil

• nastoupila intestátní posloupnost ve prospěch vítězného stěžovatele – kverelanta

• úspěšný stěžovatel dostává celý svůj intestátní díl, ne tedy jen povinný díl

zrušení testamentu

• úplné

• úplné a naprosté vítězství stěžovatele

• např. úspěšně napadený testament, kde byl jmenován jen jeden dědic

• částečné

• stěžovatel mohl uspět jen proti některému z testamentárních dědiců (bylo-li jich více)

• obsah testamentu se rušil částečně, ostatní dispozice zůstávaly v platnosti (např. manumisse)

• odkazy se krátily podle výše vítězného stěžovatele

• byl-li dědic v testamentu zároveň intestátní dědic, zrušoval se testament v důsledku kverely pouze tehdy, pokud byl testamentární dědic povolán k větší části pozůstalosti, než činil jeho zákonný podíl

  • kverelu lze užit i šlo-li o doplnění toho, co oprávněnému mělo být jako povinný díl zanecháno

  • kverelu mohl použít pouze ten, kdo byl k povinnému podílu oprávněn, nikoli jeho dědic

  • právo žalovat kverelou zanikalo:

  • 5leté lhůta

  • uznání testamentu (např. přijetím odkazu)

  • uzavřením smíru s dědici

kverelární sukcese

• kverelu mohl za určitých podmínek vznést nejbližší intestátní dědic

• mohl užít kverelu v případě, že původně oprávněny kverelu nemohl uplatnit nebo to nechtěl učinit

Justiniánská novela č.115

• sloučila formální a materiální práva nepominutelných dědiců

• týkala se pouze ascendentů a descendentů (pro sourozence platilo právo dosavadní)

• zůstavitel mohl:

1. zanechat povinný díl a musel je ustanovit za dědice

2. vydědit – ale pouze z taxativně vymezených důvodů (14 důvodů pro descendenty, 8 pro ascendenty)

• např. nemravný život, nevděk vůči zůstaviteli

• prostředkem na uplatnění práv nepominutelných dědiců stále kverela

• její úspěšné podání způsobovalo neúčinnost testamentu ohledně ustanovení za dědice

• její úspěšné podání ale neohrozilo ostatní obsah testamentu

Dědické právo:

• podmínky

  • smrt

  • vlastnictví majetku

  • delační důvod: závěť/ zákon

  • způsobilost osoby: testamenti aktio aktiva/pasiva

Sukcese = nástupnictví

• singulární – pouhý odkaz, vstupuje se pouze do jednoho konkrétního práva, tj. dostat něco z vlastnictví, pouze v testamentární – odkaz může učinit jen zůstavitel, ne zákon

• universální – nástupnictví do všech práv a povinností zůstavitele, probíhá ve: testamentární a intestátní. Další dělení je na prétorskou a civilní, což působilo zmatek. Ten vyřešil Justinián.

Falcidiánská kvarta – část majetku, která měla zůstat čistá od odkazu pouze pro dědice, tehdá bylo těžké stát se řádným dědicem, protože Římané rádi odkazovali, proto byl dědic velmi zatížen. Bylo stanoveno, že ¼ dědictví zůstane vždy dědici, i když jsou odkazy, které musely být tedy kráceny.