B11....................................................................................zrevidováno

1. adstipulace

2) záruky zajišťující hospodářský efekt obligace

• věřitel někdy vůbec nemusí podstupovat časově náročné soudní řízení

1. osobní – zřizuje-li dlužník sám

• konvenční pokuta

• závdavek – hl. ve formě arrha poenitentialis

• praetorský slib constitutum debiti

1. osobní – zřizuje-li osoba třetí (osoba od dlužníka odlišná) = intercesse

• typy intercesse:

1. intercesse kumulativní

   • záruky, při kterých se intercessor (intercedent) zavazuje vedle hlavního dlužníka

   • zavazuje se jako rukojmí, solidární dlužník n. dává do zástavy vlastní věc za cizí dluh

2. intercesse privativní

   • záruky, při kterých se třetí osoba zavazuje místo dlužníka – ten se úplně osvobozuje

   • např. novace s výměnou osoby dlužníka a litiskontestace

3. intercesse tacita

   • mlčky provedená

   • intercessor se zavazuje jako hlavní dlužník a vlastní dlužník zůstává vůbec mimo

   • např.Titus přijímá zápůjčku, aby jí poskytl Gaiovi

Intercesse = záruky zřizované osobou třetí

1. dlužnická solidarita

• solidárním závazek, solidární ručení, závazek in solidum

• vedle hlavního dlužníka jsou dlužníci další se stejnými povinnostmi  dlužníci solidární

• každý solidární dlužník odpovídá za dluh celý, plněním jednoho se osvobozují všichni ostatní

• věřitel může vymáhat a žalovat kteréhokoli z nich

• nepřítomnost dlužníka nebo nemožnost dlužníka plnit nevylučuje možnost žalovat jiného dlužníka

• jediná neúspěšně vedená žaloba mohla zmařit žaloby proti ostatním dlužníkům (riziko litiskontestace)

• 531 n.l. za Justiniána – zrušen konsumpční účinek litiskontestace

• věřitel může nastupovat na solidární dlužníky tak dlouho, dokud nebude celý dluh vyrovnán

• zřizována formou stipulace - na jedinou otázku věřitele odpovídali dlužníci shodnou odpovědí

• vzájemný vztah mezi solidárními dlužníky – nebyl nijak zákonem upraven

• záleželo na domluvě, zejména jak bude dlužník, který plnil, uplatňovat nárok proti ostatním

1. rukojemství

• za dluh se zavazuje osoba třetí, která svým závazkem přistupuje k závazku hlavního dlužníka

• rukojemství se vyvíjí po celé období, až v justiniánském právu mělo výrazně akcesorickou a subsidiární povahou

• původně zřizováno pomocí verbální formální smlouvy – rukojmí sliboval poskytnout věřiteli totéž, co sliboval hlavní dlužník  adpromissio - časem rozděleno do tří forem: sponsio, fidepromissio a fideiussio

• fideiussio přežilo ostatní dvě formy  název jako terminus technicus zůstal pro rukojemství vůbec

• rukojmí ručil vedle hlavního dlužníka jako druhý dlužník hlavní (starší právní úprava)

• nešlo tedy o rukojemství, ale vlastně o dlužnickou solidaritu

• později dostal závazek rukojmího akcesorickou povahu – rukojmí nesliboval věřiteli totéž, co hlavní dlužník

• rukojmí sliboval úsilí a péči, aby dlužník svůj závazek splnil

• věřitel stále nemhol žalovat nejprve dlužníka a poté rukojmího, protože by po druhé jednal de eadem re

• 531 n.l. za Justiniána – zrušeny konsumpční účinky litiskontestace

• 535 n.l. právo beneficium excussionis sive ordinis = výhoda omluvy nebo pořadí – právo rukojmího

• obrátil-li se věřitel rovnou na rukojmího – měl rukojmí námitku pořadí, že ručí až po hlavním dlužníkovi

• poměr mezi rukojmím a hlavním dlužníkem

• výjimečně mohl rukojmí žádat na dlužníkovi zaplacení dluhu na základě zákona

  • např. u sponse – právo na náhradu stanoveno lex Furia de sponsu