B11....................................................................................zrevidováno

1. žaloby civilní

   • actiones in ius conceptae (podle civilního práva stylizované)

   • nárok formulovaný v intenci se opírá o normu civilního práva

   • povinnost dlužníka se vždy označuje jako oportere (je nutno, musí se)

   • zní buďto na dare (plnění určité), anebo na dare facere (nároky na plnění neurčité)

     1. plnění neurčité

   • v žalobě musí být uveden důvod (kauza), ze kterého nárok vznikl

   • uváděl se v demonstraci (část formule, která stála před intencí)

     1. plnění určité

   • kauza se uvádět nemusela – žaloby abstraktní

   • speciální označení condictiones (kondikce)

   • určení objemu žalobcova nároku: východiskem žalobcovo tvrzení v intenci

   • rozhodující význam ale příkaz k odsouzení v kondemnaci

   • např. při žalobách z deliktů se často žalovaný odsuzoval k několikanásobku hodnoty uvedené v intenci

   • žaloby ze smluv a kvazikontraktů (skutečností smlouvám podobných)

     1. actiones bonae fidei – žaloby v dobré víře (terminus technicus)

   • umožňovaly soudci v druhém stadiu, aby přihlížel k vedlejším úmluvám mezi stranami

   • přihlíželo se ke zvyklostem, obchodním uzancím, ke každé nepoctivosti některé strany atd.

   • projednací režim volný, svobodný, ale časově náročný

   • při stanovení kondemnační sumy možnost přihlížet i k náhradě škody, která vznikla:

     1. tak, že smlouva nebyla splněna, jak měla být  interesse pozitivní

     2. tak, že smlouva byla vůbec uzavřena  interesse negativní

   • pro stanovení výše obnosu rozsudku – rozhodující význam objem všech těchto nároků v okamžiku jeho vynesení

   • konsensuální a reálné kontrakty(kromě mutua), fiducia, tutela, nepřikázaného jednatelství

     1. actiones stricti iudicii (žaloby přísného práva)

   • omezovaly rozhodčího na pouhé zjištění oprávněnosti žalobcova nároku

   • v úvahu se nebralo nic jiného (zvyklosti)

   • námitky musely být formou excepce, akcesorické nároky vtěleny do formálních smluv

   • nebezpečné i pro žalobce: pod sankcí úplné ztráty nároku nesměl zažalovat více než nač měl právo (pluspetice)

   • zněla vždy na pevnou sumu peněz nebo vydání určité věci

   • soudce před vydáním rozsudku provedl její peněžité ocenění

   • literární a verbální kontrakty, mutuum, bezdůvodné obohacení

2. žaloby praetorské

   • actiones in factum conceptae (stylizované podle skutečnosti)

   • žalobce opíral svůj nárok o popis faktických událostí, se kterými praetor spojoval žalovatelnost

   • příkaz k odsouzení formulován neurčitě, ale současně byly přesně stanoveny podmínky k odsouzení

   • praetor nenechal rozhodčímu mnoho akční volnosti  v tom příbuzné žalobám přísného práva

justiniánské právo

• změna charakteru soudního řízení a postavení soudce

• žaloby v dobré víře a žaloby přísné ztratily své procesní zvláštnosti

• rozdíl zůstal  přesun do hmotného práva (obligační poměry se řídí různě zásadami přisnějšími a volnějšími)

• pojem condictio ztratil svou výlučnost – stal se ekvivalentem actio