B11....................................................................................zrevidováno
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
základní dělení osobních žalob:
žaloby civilní
actiones in ius conceptae (podle civilního práva stylizované)
nárok formulovaný v intenci se opírá o normu civilního práva
povinnost dlužníka se vždy označuje jako oportere (je nutno, musí se)
zní buďto na dare (plnění určité), anebo na dare facere (nároky na plnění neurčité)
plnění neurčité
v žalobě musí být uveden důvod (kauza), ze kterého nárok vznikl
uváděl se v demonstraci (část formule, která stála před intencí)
plnění určité
kauza se uvádět nemusela – žaloby abstraktní
speciální označení condictiones (kondikce)
určení objemu žalobcova nároku: východiskem žalobcovo tvrzení v intenci
rozhodující význam ale příkaz k odsouzení v kondemnaci
např. při žalobách z deliktů se často žalovaný odsuzoval k několikanásobku hodnoty uvedené v intenci
žaloby ze smluv a kvazikontraktů (skutečností smlouvám podobných)
actiones bonae fidei – žaloby v dobré víře (terminus technicus)
umožňovaly soudci v druhém stadiu, aby přihlížel k vedlejším úmluvám mezi stranami
přihlíželo se ke zvyklostem, obchodním uzancím, ke každé nepoctivosti některé strany atd.
projednací režim volný, svobodný, ale časově náročný
při stanovení kondemnační sumy možnost přihlížet i k náhradě škody, která vznikla:
tak, že smlouva nebyla splněna, jak měla být interesse pozitivní
tak, že smlouva byla vůbec uzavřena interesse negativní
pro stanovení výše obnosu rozsudku – rozhodující význam objem všech těchto nároků v okamžiku jeho vynesení
konsensuální a reálné kontrakty(kromě mutua), fiducia, tutela, nepřikázaného jednatelství
actiones stricti iudicii (žaloby přísného práva)
omezovaly rozhodčího na pouhé zjištění oprávněnosti žalobcova nároku
v úvahu se nebralo nic jiného (zvyklosti)
námitky musely být formou excepce, akcesorické nároky vtěleny do formálních smluv
nebezpečné i pro žalobce: pod sankcí úplné ztráty nároku nesměl zažalovat více než nač měl právo (pluspetice)
zněla vždy na pevnou sumu peněz nebo vydání určité věci
soudce před vydáním rozsudku provedl její peněžité ocenění
literární a verbální kontrakty, mutuum, bezdůvodné obohacení
žaloby praetorské
actiones in factum conceptae (stylizované podle skutečnosti)
žalobce opíral svůj nárok o popis faktických událostí, se kterými praetor spojoval žalovatelnost
příkaz k odsouzení formulován neurčitě, ale současně byly přesně stanoveny podmínky k odsouzení
praetor nenechal rozhodčímu mnoho akční volnosti v tom příbuzné žalobám přísného práva
justiniánské právo
změna charakteru soudního řízení a postavení soudce
žaloby v dobré víře a žaloby přísné ztratily své procesní zvláštnosti
rozdíl zůstal přesun do hmotného práva (obligační poměry se řídí různě zásadami přisnějšími a volnějšími)
pojem condictio ztratil svou výlučnost – stal se ekvivalentem actio