B11....................................................................................zrevidováno

• každá věc, kterou lze prodat

• věc zastavena zásadně se vším, co k ní náleží a co k ní přibude (veškeré příslušenství, budoucí přírůstky)

• plody mohly být zastaveny samostatně

• zastavena věc hromadná – rozhoduje její stav v době realizace zástavy

• zastavena věc souborná nebo veškeré jmění – rozhodoval stav v době, kdy byla zástava zřízena

• možné zastavit i budoucí věcná práva k věci – tak, že tato práva měla vzniknout, došlo-li k realizaci zástavy

zástavce

• ten, kdo zástavní právo zřizuje

• hl. vlastník – musel být alespoň bonitární vlastník

• superficiář, emfyteuta

• poživatel (usufruktuář) mohl zastavit výkon svého práva

• zastavil-li věc zástavní věřitel  vznikalo podzástavní právo

vznik zástavního práva

1. právní jednání

• vždy dohoda, kterou uzavřen zástavce a zástavní věřitel

• u ručního zástavního práva (pignus) byla dohoda reálným kontraktem

• ŘP neznalo žádné formální požadavky

• později zástavní právo zřízené určitou úřední formou (veřejná listina podepsaná svědky) mělo jisté výhody před ostatními zástavními právy – hl. co do pořadí při souběhu několika zástavních práv

  1. úřední rozhodnutí

• magistrátské nařízení

• mělo význam, když praetor vydával své příkazy k zajištění držby (missio in possessionem)

  1. přímo ze zákona

• tzv. zákonná hypotéka (pignus tacitum)

• zástavní právo vzniká bezprostředně ze zákonného ustanovení

• justiniánské právo např: zástavní právo manželky k manželovu majetku pro pohledávku na navrácení věna

• mohlo být všeobecné - generální (vztahující se k celému majetku) nebo se týkalo jen určité věci

obsah zástavního práva

• obě formy zástavního práva stejný obsah

• liší se v tom, jak byla oprávnění vyplývající z obsahu rozložena po dobu trvání zástavního práva

• v době, kdy převažovala zajišťovací funkce, rozsah oprávnění jiný u ruční zástavy a jiný u hypotéky

• zástavní věřitel má u ruční zástavy věc v moji, u hypotéky nemá věc ve své moci

• obsahem 2 základní oprávnění:

1. právo držet zastavenou věc - ius possidendi

• oprávnění příslušelo zástavnímu věřiteli

• ruční zástava – v okamžiku kdy zástavní právo vzniklo

• hypotéka – až nebyla-li pohledávka zaplacena či se věřitel stal insolventním – neschopným platit

• mělo povahu věcného práva k věci cizí

• chráněno salviánským interdiktem, serviánskou a kvasiserviánskou žalobou

• pokud byla pohledávka zaplacena  povinnost zástavního věřitele vrátit věc

• možnost vymáhat zvláštní osobní žalobou (actio pigneraticia directa)

gordiánské retenční právo (dle císaře Gordiána III. na konci klasické doby)

• uznáno právo zástavního věřitele zadržovat u sebe věci i po zaplacení pohledávky, měl-li vůči zástavci i jiné pohledávky, které nebyly zajištěny zástavním právem

• zástavní věřitel nesměl věc užívat, jinak by se dopustil furta

• plody nejen oprávněn, ale povinen těžit, jejich hodnotu musel odečíst od pohledávky – nejdřív od úroků a pak i od kapitálu