B11....................................................................................zrevidováno
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
hypotéka
zajištění pro věřitele spočívá už v získání zástavního práva
vydání věci mohl vyžadovat až tehdy, nebyla-li pohledávka splněna
uhrazovací (realizační) funkce
umožňuje věřiteli, aby se v případě, že jeho nebude-li pohledávka splněna, uspokojil z věci – zástavy
způsob uspokojení zprvu závislý na dohodě stran
2 cesty realizace zástavního práva:
zástava propadná
věřitel si zástavu ponechal
úmluva se jmenovala lex commissoria
zakázána za Konstantina Velikého
zástava prodejná
věřitel zástavu prodá a z výtěžku prodeje bude krýt svou pohledávku
hyperochu – rozdíl, obnos, který utržil z prodeje navíc, byl povinen vrátit
úmluva se jmenovala pactum de distrahendo
zástavní právo ruční i hypotekární výsledkem vývoje, který se završil až v závěru klasického období a v něčem byl dokončen až Justiniánem – rozhodující podíl na vývoji praetorské právo
původní civilní právo zástavní právo v pravém smyslu neznalo
funkci věcné záruky obligačních vztahů zajišťovala:
fiducia
fiduciární převod vlastnického práva, dohodnutý s věřitelem a uskutečněný v jeho prospěch
fiducia byla vývojovým předchůdcem pozdějšího zástavního práva
převod vlastnického práva
formou převodu mohla být mancipace nebo injurecesse
poskytovala věřiteli záruku v nejvyšší možné míře
věřitel získával vlastnictví k věci, která mu měla zajišťovat splnění pohledávky
mancipací a injurecessí docházelo ke skutečnému převodu vlastnického práva
převod vlastnického práva nepovažován za trvalý a konečný
fiduciář = věřitel
fiduciant = převodce, který záruku zřizoval
fiduciář se při mancipaci/injurecessi zavázal, že převede věc zpět vlastníkovi, bude-li pohledávka splněna
původně závazek zpětného převodu chápán jako závazek morální
pozdědji závazek právně vynutitelný převod vlastnického práva k věrné ruce
fiduciant mohl velmi snadno svoje vlastnické právo také vydržet nazpět (usureceptio fiduciae)
stačilo jen uplynutí vydržecí doby, bez zřetele na to jak byla držba získána
fiduciář se při převodu vlastnického práva nejen zavazoval že věc vrátí, ale i jak s věcí po případném nesplnění pohledávky naloží – buď si věc ponechá či ji prodá a vrátí hyperochu (stejně později realizováno i zástavní právo)
nevýhody vylučující použití v rozvinutých obligačních poměrech
formalismus (k převodům se používala výlučně mancipace nebo injurecesse)
riziko snadného a rychlého zneužití (dávala věřiteli moc široká oprávnění)
pignus
ruční zástavní právo
začátek vývoje za republiky, vzniká nový způsob věcného zajištění obligace vedle fiducie
nedochází k převodu vlastnického práva – věc je jako záruka věřiteli prostě odevzdána
věřitel získává faktické ovládání věci
poskytovalo značnou záruku již od okamžiku, kdy vzniklo věřitel měl věc ve své moci
není jen detence podobá se držbě
věřitel brzo chráněn praetorem a držebními interdikty pojem odvozená držba (pojem vytvořen pro tuto situaci)
věc mohla být zastavena jen k zajištění jedné pohledávky