Ustavni_vyvoj_od_roku_1848_do_roku_1918_na_nasem_uzemi_PREPRACOVANO

rady  byli  členové  jmenováni  panovníkem.  Tato  instituce  se 

zachovala až do neoabsolutismu. 

13 

Jednotlivým  zemím  byla  přiznána  samostatnost  v mezích 

říšské  ústavy.  Zemskou  působnost  stanovila  ústava  taxativně 

(zemědělství,  veřejné  zemské  stavby  ze  zemských  prostředků, 

dobročinné ústavy a zemské finanční hospodářství). 

V mezích říšských zákonů mohly země vydávat bližší nařízení 

v záležitostech  obecních,  školních,  církevních  a  k zaopatřování  a 

ubytování  vojska.  Dále  zemím  příslušely  ty  záležitosti,  které  jim 

byly přikázány říšským zákonodárstvím. 

Výkonná  moc  byla  v celé  říši  i  ve  všech  zemích  jediná  a 

nedělitelná. Příslušela výhradně císaři. 

Zemské  sněmy  měly  být  složeny  z poslanců  tří  zájmových 

skupin.  Sněm  bděl  nad  dodržováním  zemských  zákonů  a  mohl 

podávat  stížnosti  u  vládních  orgánů.  Účastenství  v zákonodárství 

se nepřipouštělo. 

Zemské zřízení bylo pro Království české vydáno 30. prosince 

1849. Prohlásilo České království za korunní zemi a za nerozdílnou 

součást  rakouského  mocnářství.  Poměr  této  korunní  země 

k celému  mocnářství  upravovala  říšská  ústava  a  země  požívala 

samostatnosti jen v mezích stanovených ústavou. 

Aby  se  zmenšila  státoprávní  váha  a  oslabilo  se  postavení 

zemí  oproti  říši,  centralisté  v ústavním  výboru  decentralizovali 

jednotné,  celistvé  země  zavedením  krajského  zřízení.  Čechy  byly