Ustavni_vyvoj_od_roku_1848_do_roku_1918_na_nasem_uzemi_PREPRACOVANO

habsburské  monarchie  vedlo  k pokusu  o  znovunastolení  starých, 

předrevolučních pořádků.  

První  ústavodárný  sněm  říše  byl  na  tento  popud  rozehnán 

násilím  dne  7.  března  1849  a  v důsledku  toho  padl  i  kroměřížský 

návrh  ústavy.  Kroměřížský  sněm  rozpustil  císařský  manifest  ze  4. 

března 1849. 

Manifest  prohlašoval,  že  panovník  ze  svého  svobodného 

odhodlání  a  vlastní  císařské  moci  propůjčuje  svým  národům  ty 

svobody,  práva  a  politické  zřízení,  které  podle  svého  vědomí  uzná 

za vhodné. 

Ústavnost  nové  rakouské  konstituce  měla  být  tedy  jen 

takovým  konstitucionalismem,  kdy  je  celá  státní  moc  soustředěna 

a  sloučena  v  rukou hlavy  státu  a  ústavou  může  být  panovník 

pouze  vázán  při  výkonu  určitých  oprávnění  na  spolupůsobení 

reprezentativních kolegií.  

Oktrojovaná ústava z 4. března 1849 prohlásila již také celek 

panovníkových 

zemí 

za 

územní 

podklad 

svobodného, 

samostatného, 

nerozdílného 

a 

nerozlučného, 

konstitučního 

Rakouského  dědičného  císařství  –  čili  ustavovala  jednotné  státní 

12 

území  a  zakotvila  v Rakousku  dědičnou  vládu  monarchie  v čele 

s císařem, který byl na trůn dosazen korunovací.  

Jednota  říše  měla  být  ztělesněna  i  v ustanovení  jediného 

všeobecného říšského občanství.  

I  když  nová  ústava  přejala  značnou  část  svých  ustanovení