Ustavni_vyvoj_od_roku_1848_do_roku_1918_na_nasem_uzemi_PREPRACOVANO

málo  účinné  jednání  frankfurtského  parlamentu  vytvářelo  situaci, 

která  byla  pro  moc  panovníka  mnohem  příznivější,  než  během 

vídeňského zasedání. 

Rovněž  osobní  změna  na  trůnu  (císaře  Ferdinanda  nahradil 

císař  František  Josef  I.)  připravovala  zvýšení  významu  staré 

monarchické moci.  

                                                 
15  FIEDLER,  F.,  KADLEC,  K.,  KREJČÍ,  D.,  TOBOLKA,  V.,  VAVŘÍNEK,  F.,  WINTER,  L. 
Česká  politika,  díl  druhý,  část  první.  Ústava  mocnářství  Rakousko-Uherského.  Praha:  Jan 
Laichtern, 1907. Str. 16 a násl. 

11 

Nový  panovník  prohlásil,  že  přezkoumá  obsah  ústavy,  na 

které  se  usnesl  říšský  sněm  a  sám  ji  potvrdí  a  uvede  v platnost. 

Toto  stanovisko  však  bylo  v rozporu  s demokratickými  názory 

říšského  sněmu  o  svrchované  ústavodárné  moci  říšského 

shromáždění. 

Říšský  sněm  se  pokládal  za  jediný  ústavodárný  orgán  a 

zastával názor, že panovníkovi nepřísluší rozhodování o  ústavě, ale 

pouze přijetí ústavní listiny, na níž se sněm usnesl. 

Také  kroměřížský  návrh  ústavy  vyvozoval  panovníkovu  moc 

jen  z ústavy,  která  vychází  od  lidu.  Nejvyšší  státní  moc  spočívá 

v parlamentu jako v přímém zástupci veškerého lidu. 

Takové  pojetí  ústavního  pořádku  ale  vyvolalo  ve  vládnoucí 

hierarchii  vlnu  nevole,  a  stabilizace  politicko-sociálních  poměrů