Ustavni_vyvoj_od_roku_1848_do_roku_1918_na_nasem_uzemi_PREPRACOVANO

výhradně na říšském zákonodárství. 

Ústava 

vyloučila 

jakékoliv 

zákonodárné 

účastenství 

zemských sněmů, měly pouze možnost podávat stížnosti a návrhy, 

které  přezkoumával  říšský  sněm.  Veškerá  zákonodárná  iniciativa 

náležela  výhradně  říšskému  sněmu  –  existovalo  jediné  ústřední 

říšské zákonodárství.  

Říšský sněm se měl skládat ze dvou komor. Do senátu (podle 

britského  vzoru)  zasedli  princové  Rakouského  domu  starší 

čtyřiadvaceti  let,  blíže  neurčený  počet  osob  určených  panovníkem 

s doživotním  mandátem  a  dalších  150  senátorů  volených 

velkostatkáři.    Do  poslanecké  sněmovny  bylo  voleno  383  členů. 

K jejich  svobodnému  rozhodování  přispívala  imunita  na  výroky 

pronesené  na  půdě  poslanecké  sněmovny.  K praktické  aplikaci 

jejich  zákonodárné  moci  stačila  běžně  v komorách  nadpoloviční 

většina  přítomných,  v případě  přijetí  změn  ústavního  charakteru 

pak  dvoutřetinová  většina  přítomných  v obou  komorách.  Při 

minimální  povinné  účasti  (to  platilo  pouze  pro  sněmovnu)    60ti 

poslanců to nebylo mnoho.9 

Dubnová  ústava  zavedla  jednotné  říšské  předlitavské 

zastupitelstvo,  které  bylo  nezávislé  na  zemských  sněmech.  Zemím 

nepříslušel  žádný  podíl  na  složení  některé  z obou  komor  říšské 

reprezentativní organizace.  

Kompetence  říšského  zastupitelstva  nebyly  oproti  říšské 

exekutivě  přesně  vymezeny,  přičemž  exekutiva  byla  jednotná  a