Ustavni_vyvoj_od_roku_1848_do_roku_1918_na_nasem_uzemi_PREPRACOVANO

obsah  a  stupeň  konstitučního  účastenství  říšské rady  a  zemských 

sněmů  na  zákonodárství.22  Pro  neuherské  země  říše  bylo  zřízeno 

tzv.  státní  ministerstvo,  coby  nejvyšší  orgán  státní  správy.  Nově 

byly  vydány  zemské  řády,  které  měli  nahrazovat  zemské  ústavy  a 

volební  zákony  pro  zemské  sněmy.  Ty  obnovili  i  kuriální  zásadu 

zastoupení  v zemských  sněmech.  Kurie  byli  tvořeny  čtyřmi 

nezávislými  oddělenými  sbory  –  preláti,  velkostatkářská  šlechta, 

měšťané a rolníci.23 

K moci  se  v této  době  dostává  německá  liberální  buržoazie  a 

zejména  ty  politické  kruhy,  které  se  hlásily  k velkoněmeckému 

programu.  Vůdčí  osobností  se  stává  ministr  říšské  frankfurtské 

vlády    A.  Schmerling,  který  připravil  osnovu  další  oktrojované 

rakouské ústavy.24 Schmerling  sestavuje ústavu, která neobsahuje 

katalog  základních  práv  ale  nechává  tuto  problematiku  až  na 

pozdějších zákonech. Jádrem ústavy je bikamerální parlament. 

3.1 Únorová ústava 

Únorová ústava byla vyhlášena 26. února 1861 a skládala se 

ze tří patentů č. 20 – 22/1861 ř. z.  

Základním  parlamentním  orgánem  byla  říšská  rada.  Byla 

zákonodárným  dvoukomorovým  sborem.  V první  komoře  –  panské 

sněmovně 

– 

zasedali 

dědiční 

členové, 

arcibiskupové, 

velkostatkářská  šlechta  a  tzv.  pérové  jmenovaní  císařem  na 

doživotí.  Ve  druhé  komoře  –  poslanecké  sněmovně  –  zasedali