Ustavni_vyvoj_od_roku_1848_do_roku_1918_na_nasem_uzemi_PREPRACOVANO

20 

Od  začátku  fungování  Říšské  rady  bylo  její  zasedání 

bojkotováno    poslanci  z Uher,  Sedmihradska,  Chorvatska  a 

Lombardsko-benátského  království.  Na  půdě  rady  panovalo  napětí 

mezi  takzvanými  centralisty  (němečtí  liberální  poslanci  stojící 

bezvýhradně  za  ústavou)  a  tzv.  federalisty  (polští  a  čeští  kritikové 

ústavy).  V roce  1863  na  protest  proti  porušování  českého 

historického  státního  práva  ze  sněmovny  čeští  poslanci  odešli  a 

přidali  se  tak  veřejně  na  stranu  odpůrců  únorové  ústavy.  O  rok 

později  si  obdobně  si  počínali  i  moravští  a  haličští  poslanci. 

Schmerlingova  vláda  tak  postupně  ztrácela  podporu  a  s ní  i 

koncept centralizované velko-rakouské říše. Ke dni 20. 9. 1865 tak 

byla  pozastavena  platnost  funkcionálního  jádra  Schmerlingovy 

ústavy,  tj.  část  –  Základní  zákon  o  říšském  zastupitelstvu.  Císař 

tak  až  do  vydání  prosincové  ústavy  vládl  pomocí  nařízení. 

Zemských  sněmů  se  toto  opatření  nedotklo,  jejich  funkčnost  byla 

nadále i po zmíněném pozastavení zachována.27 

V září  1865  získali  na  svolaném  uherském  zemském  sněmu 

přesvědčivou  převahu  liberálové,  vedení  Ferencem  Deákem,  který 

nastínil  myšlenku  dualistické  koncepce  říše.  S pomocí  německých 

liberálů 

jí 

úspěšně 

prosazoval 

proti 

odporu 

tehdejšího 

předlitavského