Ustavni_vyvoj_od_roku_1848_do_roku_1918_na_nasem_uzemi_PREPRACOVANO

22 

Po prohrané bitvě proběhla 25. 7. 1966 neúspěšná Vídeňská 

jednání,  kterých  se  účastnili  politici  ze  všech  zainteresovaných 

zemí. Za českou stranu vystoupili František Palacký a Fr. Ladislav 

Rieger,  česká  konzervační  šlechta  se  odmítla  jednání  účastnit. 

Společná  jednání  mělo  přinést  odpověď  na  otázky  odpůrců 

centralismu  týkajících  se  postupu  v nově  nastalé  situaci.  Na 

počátku 

února 

následujícího 

roku 

odstoupila 

v důsledku 

dualistického  vyrovnání  vláda  čele  s Belcredim  a  17.  2.  1867  byla 

jmenována nová samostatná uherská vláda v čele s nejvýraznějším 

představitelem  dualistické  strany  uherského  sněmu,  Gyulou 

Andrássym 

(1823 - 1890)32. 

V Rakousku 

nastalo 

vládní 

provizorium  (které  oficiálně  skončilo  až  vydáním  prosincové 

ústavy).  Byl  zrušen  post  státního  ministra  a  do  nově  vytvořené 

funkce ministra vnitra byl jmenován hrabě E. Taaffe (1833 – 1895), 

který  se  o  čtyři  měsíce  později  stal  zastupujícím  ministerským 

předsedou.  Na  přelomu  února  a  března  r.  1867  byl  rozpuštěn 

český  a  moravský  zemský  sněm  –  jeho  převážně  federalistické 

smýšlení  by  totiž  bylo  překážkou  při  hlasování  o  dualitě  a  byli 

vypsány nové volby. Ty proběhly 20. a 22. 3. 1867 a federalistická 

šlechta  zde  ztratila  svou  většinu.  Při  dubnovém  hlasování  ani 

s moravskou  menšinou  nebyli  federalisté  schopni  zabránit  volbám