Ustavni_vyvoj_od_roku_1848_do_roku_1918_na_nasem_uzemi_PREPRACOVANO

Poslanecká  sněmovna  získala  právo  volit  si  své  nejvyšší 

funkcionáře.  Říšské  radě  byla  svěřena  kontrola  nad  státním 

dluhem.  Ministři  byli  povinni  dostavit  se  na  žádost  sněmovny  do 

její  schůze.  Ustanovení  o  poslanecké  imunitě  byla  vtělena  do 

ústavy.  Ostatní  text  zákona  taxativně  vymezil  působnost  a 

pravomoci  sněmovny,  její  uspořádání  a  zastoupení,  náležitosti 

svolávání  a  zasedání  a  další  upřesnění  pro  administrativní 

záležitosti  (minimální  počet  přítomných  pro  usnášení  se  (§15), 

otázky imunity apod.).

Zákon  č.  142/1867  ř.z.  základní  zákon,  upravoval  všeobecná 

práva  státních  občanů  ve  smyslu  základních  liberálních  práv  a 

svobod. 

Tento  dle  mého  názoru  zřejmě  nejdůležitější  a  nejzlomovější 

zákon přinesl do naší ústavnosti neodiskutovatelnou revoluci. Čítá 

sice pouhých 20 článků, ale převratným způsobem mění dosavadní 

práva občanů. V prvních třech článcích přiznává všem obyvatelům 

království  a  zemí  zastoupených  v říšské  radě  občanství,  jejich 

rovnost v právu a stejnou dostupnost úřadů pro všechny. V dalším, 

tedy 4. článku, je garantován volný pohyb jak po zemi vlastní, tak i 

do ciziny a volební právo v místě svého bydliště nebo tam kde platí 

daně.  Od  toho  je  odvislá  i  možnost  být  volen  do  obecního 

zastupitelstva.  V dalších  článcích  jsou  dány  záruky  volnosti