Ustavni_vyvoj_od_roku_1848_do_roku_1918_na_nasem_uzemi_PREPRACOVANO

36/1876  ř.  z.  Rakouské  (předlitavské)  správní  soudnictví  bylo 

koncentrované,  jediným  soudem  byl  vídeňský  správní  soud.  V 

historickém právu na našem území byla tato zásada prosazena po 

vítězství 

liberálních 

principů 

politických 

a 

ekonomických. 

Soudnictví  od  té  doby  muselo  z  tohoto  pohledu  lišit  věci 

soukromého práva, náležející před civilní soudy, a to bez ohledu na 

to,  zda  o  takové  věci  již  rozhodl  správní  orgán,  a  věci  práva 

veřejného,  rozhodované  sice  rovněž  správními  orgány,  nicméně  v 

28 

těchto  případech  podrobené  soudní  kontrole  ve  zvláštním  procesu 

(dnes označovaném jako správní soudnictví).  

Zákon č. 145/1867 ř.z. základní zákon o moci vládní a výkonné. 

Tento  zákon  ve  svých  třinácti  článcích  vesměs  ponechává 

císaři  jeho  formální  zúčastněnost  na  veškerém  mocenském  dění, 

byť prostřednictvím svých ministrů a úředníků. Ponechává mu též 

pravomoc  jmenování  a  zbavování  funkcí  úředníků  na  rozličných 

postech,  udělování  řádů  činí  ho  neodpovědným  z výkonu  své 

funkce.  Co  se  týče  zahraničně-politických  záležitostí,  je  císař 

svrchovaný  k podepisování  mezinárodních  smluv  a  vyhlašování 

válečného  stavu.  V závěru  zákona  je  ministrů  a  úředníků 

stanovena povinnost držet se zákonů, zejména ústavním a vyvozuje 

odpovědnost  za  jejich  konání.  Na  tento  zákon  musí  pro  výkon  své