Ustavni_vyvoj_od_roku_1848_do_roku_1918_na_nasem_uzemi_PREPRACOVANO

v nabývání  majetku  a  nemovitostí,  stěhování  se  a  provozování 

živností. Velmi důležitý článek 7 a 8 zákona navazuje na zákon ze 

7.  září  1848  –  o  zrušení  poddanství  a  zapovídá  veškeré  druhy 

poddanských  svazků  a  zaručuje  osobní  svobodu  –  a  to  pod 

náhradovým  vyrovnáním  v případě  jejího  omezení.  Od  článku  9 

26 

jsou  jmenovitě  udána  práva  na  neporušitelnost  domovní  svobody, 

listovního tajemství, petiční a shromažďovací právo (shromažďovací 

právo 

mělo 

svůj 

základ 

již 

v zákoně 

spolkovém 

a 

shromažďovacím 15. 11. 1867 41) a svobodu slova a tisku. V oblasti 

církve  a  víry  jsou  zásadní  články  14,  15  a  16.  Zde  je  přislíbena 

svoboda  víry  bez  jakýchkoliv  následků  na  vykonávání  další 

činnosti,  úřadu  či  zaměstnání.  Zejména  článek  15  přinesl  církvím 

velké  zadostiučinění,  povolil  jim  (respektive  těm  uznaným) 

provozovat  svoje  náboženství  veřejně,  výdělečně  a  dal  jim  možnost 

vyučovat  svou  víru.  Poslední  článek  omezuje  neuznané  větvě 

náboženské  víry  z veřejnosti,  povoluje  jim  ale  své  svatostánky  a 

obřady, samozřejmě v mezích zákona a počestnosti. I článek 17 se 

dotýká  církve,  dává  jí  pod  patronát  vyučování  náboženství  i 

v ostatních  školách  a  ústavech,  nejvyšší  dozor  nad  svobodným 

vyučováním  a  vědou  ale  stále  přísluší  státu.  Ten  kdo  prokáže