Ustavni_vyvoj_od_roku_1848_do_roku_1918_na_nasem_uzemi_PREPRACOVANO

způsobilost může vyučovat stejně svobodně, jak svobodně se může 

každý  vzdělávat.  V dalším  článku  je  garantováno  právo  na 

svobodnou  volbu  povolání  a  vyučení  se  jím,  nicméně  z různých 

pramenů  se  lze  dočíst,  že  občané  z chudých  poměrů  neměli  příliš 

šance  takové  vzdělání  a  zaměstnání  získat  a  v drtivé  většině  si 

museli  na  živobytí  vydělávat  v nejbližších  dělnických  továrnách. 

Předposlední  článek  dává  na  roveň  všechny  národy  ve  státě  a 

zakládá jejich práva na vzdělání v rodném jazyce bez nutnosti učit 

se jazyku cizímu – jak to bývalo u nás zvykem. Poslední 20 článek 

vymiňuje  výjimky  z neporušitelnosti  předešlých  zásadních  práv,  a 

to  bylo  samozřejmě  bohužel  v pozdějších  létech  státem  hojně 

využíváno.  I  tak  byl  tento  zákon  výchozím  pramenem  a  dobrým 

materiálem pro další ústavy. 

Zákon  č.  143/1867  ř.z.  základní  zákon  o  zřízení  a  činnosti 

říšského soudu jakožto ústavního soudu 

                                                 
41 Doc. PhDr. BUCHVALDEK a kol., Československé dějiny v datech, datech I. vydání. Praha: 
nakladatelství Svoboda, 1986.  str. 305 

27 

Z šesti  článků  tohoto  zákona  vyplývá  –  založení  říšského 

soudu  ve  Vídni  pro  království  a  země  zastoupené  v říšské  radě, 

jeho nejvyšší rozhodovací moc ve přích mezi zeměmi a jejich orgány