Ustavni_vyvoj_od_roku_1848_do_roku_1918_na_nasem_uzemi_PREPRACOVANO

parlamentního typu. 

Ústavou  byla  posílena  moc  a  postavení  panovníka,  který  se 

stal reprezentantem jednoty celé rakousko-uherské monarchie. 

Zákonodárný  orgán  –  dvoukomorová  říšská  rada  –  měl 

pravomoci  vymezeny  úžeji  a  taxativně.  Mezi  jeho  kompetence 

patřilo  např.  vojenství,  daně,  poplatky,  měna,  celní  a  obchodní 

záležitosti,  doprava,  pošta,  zdravotnictví,  vysoké  školství,  správa 

soudnictví.  

Byla  zavedena  odpovědnost  vlády  říšské  radě  za  zákonnost 

císařových vládních aktů a vládních aktů vlády v oblasti správy. 

Horní komora – panská sněmovna – byla převzata beze změn 

z únorové  ústavy.  Postupně  však  přestávala  být  funkční  a  v  90. 

letech 19. století byla prakticky bez vlivu na důležitá rozhodnutí. 

Zemské  sněmy,  jako  zákonodárné  orgány  zemí,  dostaly  tzv. 

generální  pravomoc.  Tato  pravomoc  však  byla  určována  říšskou 

radou a mohla jí být měněna. 

Novým a důležitým prvkem ústavy bylo zakotvení základních 

občanských  práv.  Šlo  o  formální  zavedení  těchto  práv  a  svobod 

občanů do ústavního dokumentu (např. právo volně projevovat své 

mínění slovem, písmem, tiskem nebo vyobrazením, právo spolkové 

a  shromažďovací,  svoboda  stávek,  svoboda  náboženská,  svoboda 

vědy a vyučování, ochrana národní rovnoprávnosti).43 

I po prosincové ústavě ale zůstává složení říšské rady stejné, 

v poslanecké  sněmovně  zasedá  podle  původního  únorového  určení 

203  poslanců,  stejně  tak  systém  volby  zemskými  sněmy  podle