Ustavni_vyvoj_od_roku_1848_do_roku_1918_na_nasem_uzemi_PREPRACOVANO

názor na rakouskou státnost a důvody, pro které jsou Češi nuceni 

hájit  své  státoprávní  požadavky  obsažené  v programu  českého 

historického  státního  práva.  V některých  jeho  poslaneckých 

projevech  se  objevovaly  koncepce,  na  které  pak  mohl  navázat 

v zahraničí, kam odešel v lednu 1915.  

Po odchodu dalších českých politiků (E. Beneš, J. Dürich) se 

vytvořilo  autoritativní  centrum  zahraniční  politické  akce,  nazvané 

Český komitét zahraniční. Ten uveřejnil 14. listopadu 1915 veřejné 

33 

prohlášení,  ve  kterém  objasnil  postavení  Čechů  a  Slováků 

v Habsburské  monarchii  a  jako  svůj  cíl  prohlásil  nezávislý 

československý  stát.  Prohlášení  komitétu  se  stalo  základním 

programem  českého  zahraničního  odboje  po  celou  dobu  války. 

V únoru 

1916 

se 

komitét 

přeměnil 

v Českou, 

později 

Československou národní radu48 se sídlem v Paříži.  

Základním  posláním  Rady  bylo  politické  úsilí,  jehož  cílem 

bylo  přesvědčit  a  získat  vedoucí  osobnosti  dohodových  států49  pro 

československý  osvobozovací  program  a  tedy  přesvědčit  je  i  o 

nutnosti zániku monarchistického Rakouska-Uherska. 

Dne  22.  října  1915  se  zástupci  Slovenské  ligy  a  Českého 

národního sdružení dohodli v Clevelandu na společném prohlášení, 

ve  kterém  žádali  samostatnost  českých  zemí  a  spojení  českého  a 

slovenského národa ve společném státě.50 

I když prosincová ústava z roku 1867 zakotvovala celou řadu