Ustavni_vyvoj_od_roku_1848_do_roku_1918_na_nasem_uzemi_PREPRACOVANO

další 

československé  zákony  z něj  odvozovaly  svou  platnost  (stal  se  tzv. 

ohniskovou  normou  nového  státu53).54  Po  vzniku  Československa 

byla  totiž  přijata  koncepce  diskontinuity  mezi  dřívějším  právním 

řádem rakouským a uherským a právem československým. 

Zákon č. 11/1918 Sb. z. a n. bývá označován jako „recepční 

norma“,  jelikož  podle  něj  zůstávaly  prozatímně  v platnosti  veškeré 

dosavadní  zemské  a  celorakouské  (říšské)  zákony  a  nařízení  –  do 

nově  vytvářeného  státního  celku  byl  převzat  rakouský  a  uherský 

státní  aparát  a  právní  řád  (aby  nenastal  bezprávní  stav  a 

nezastavila  se  státní  správa).55  Tím  byla  zachována  materiální 

kontinuita.56 

V z.  č.  11/1918  Sb.  z.  a  n.  nebyla  určena  forma  státu,  tu 

mělo  určit  až  Národní  shromáždění.  V úvodním  prohlášení  se 

Národní  výbor  prohlásil  za  vykonavatele  státní  svrchovanosti,  byl 

zároveň i nejvyšším orgánem moci zákonodárné a výkonné.57 

                                                 
53 Tento názor zastávali stoupenci normativní školy, jejímž představitelem byl F. Weyr. 
54  HONZA  M.  Ústavní  vývoj  československý  v roce  1938.  Část  I. 

<http://www. 

fronta.cz/index.php?dokument=48

> 15. 2. 2005. 

55 MALÝ, K. Dějiny českého a česko-slovenského práva do roku 1945. 1. vyd. Praha: Linde, 1997. 
Str. 266 a násl. 
56  Jestliže  ke  změnám  ve  způsobu  tvorby  práva  (vydávání  zákonů apod.)  dochází  podle  dosud 
platných  pravidel,  jedná  se  o formální  kontinuitu.  Jestliže  se  obsah  právního  řádu  (zákony, 
vyhlášky) nemění nebo se mění jen pozvolna, jedná se o materiální kontinuitu.  
57 ZIMEK, J. Ústavní vývoj českého státu. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1996. Str. 26.