Ustavni_vyvoj_od_roku_1848_do_roku_1918_na_nasem_uzemi_PREPRACOVANO
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
českých zemí jsou vázány na rozhodující státní a politické změny.
Pro
českou
(resp.
československou)
ústavní
historii
je
charakteristická relativní krátkost samostatného vývoje, jeho
několikeré přerušení a krátké trvání jednotlivých etap, takže ústavy
neměly delší možnost působit stabilizačně.
Novodobý ústavní vývoj byl předznamenán již ve 2. polovině
19. století, kdy se po pádu feudálního absolutismu začaly vytvářet
základy moderní české politiky. Zpočátku se v Habsburské
monarchii myšlenka ústavního vládnutí prosazovala obtížně, ke
konci proběhla demokratizace politiky i v Předlitavsku; právě
v Předlitavsku byl položen základ pro pozdější demokratický režim
první republiky.
První ústavy v rámci Habsburské monarchie, ústava
dubnová a březnová, představují raný konstitucionalismus (oproti
kroměřížskému návrhu ústavy, který je možné zařadit do stadia
rozvinutého
konstitucionalismu):
ústava
je
oktrojovaná
panovníkem, který je nadále nositelem suverenity, monarchická
forma vlády je legitimní, ale zároveň existuje i nezávislá soudní moc
a určitá garance občanských práv. Dubnová ústava stanovila, že
habsburské země mají tvořit nedělitelnou konstituční monarchii;
došlo k částečnému dělení mocí. Březnová ústava opustila ideu
suverenity lidu ve prospěch panovníka, posílila jeho postavení,
neoddělovala striktně legislativu a exekutivu.