Ustavni_vyvoj_od_roku_1848_do_roku_1918_na_nasem_uzemi_PREPRACOVANO

poslanci volení nepřímo, prostřednictvím zemských sněmů. 

V duchu  Říjnového  diplomu  naznačovala  ústava  možnost 

dualistického  uspořádání  říše  tím,  že  rozlišovala  tzv.  užší  a  širší 

                                                 
22  FIEDLER,  F.,  KADLEC,  K.,  KREJČÍ,  D.,  TOBOLKA,  V.,  VAVŘÍNEK,  F.,  WINTER,  L. 
Česká  politika,  díl  druhý,  část  první.  Ústava  mocnářství  Rakousko-Uherského.  Praha:  Jan 
Laichtern, 1907. Str. 67 a násl. 
23 BALÍK, S., HLOUŠEK, V., HOLZER, J., ŠEDO, J. Politický systém českých zemí 1848-1989. 
1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2003. Str. 23-24 
24 Prof. Dr. RIEGER, B. Ústavní dějiny Rakouska Praha: nakladatelství J. Otto 1903. Str. 43 a násl. 

19 

říšskou  radu.  Užší  říšská  rada  byla  omezená  jen  na  zástupce 

rakouských  zemí,  širší  měla  pak  jednat  jen  o  společných 

záležitostech,  včetně  uherských,  za  účasti  uherských  poslanců. 

Mimo  říšskou  radu  ústava  zakotvovala  i  zemské  sněmy,  které  tak 

doplňovali parlamentní soustavu. 

V roce  1861  byl  přijat  zákon,  který  zaručoval  poslancům 

imunitu.  K případnému  vydání  k trestnímu  stíhání  poslance  či 

člena  panské  sněmovny  byl  nutný  souhlas  příslušné  sněmovny. 

Říšská rada, jakožto císařův poradní orgán, byla nahrazena Státní 

radou (její zánik se datuje k roku 1868) a pojem Říšská rada začíná 

splývat  s Říšským  zastupitelstvem,  potažmo  s jeho  poslaneckou