Ustavni_vyvoj_od_roku_1848_do_roku_1918_na_nasem_uzemi_PREPRACOVANO

ministerského 

předsedy, 

hraběte 

Richarda 

Belcrediho. 

Činnost  říšského  parlamentu  se  soustředila  hlavně  na 

zakotvení  základních  občanských  práv.  Podařilo  se  však  přijmout 

jen  zákon  tiskový,  zákon  o  ochraně  osobní  svobody,  zákon  na 

ochranu svobody domovní a zákon spolčovací a shromažďovací.28 

Období  od  vydání  ústavy  až  po  rok  1867  se  vyznačovalo 

odporem 

národů 

proti 

habsburskému 

centralismu. 

Velmi 

nekompromisní  byl  v tomto  ohledu  zejména  uherský  sněm,  který 

požadoval návrat k ústavě z roku 1848. 
                                                 
27 BALÍK, S., HLOUŠEK, V., HOLZER, J., ŠEDO, J. Politický systém českých zemí 1848-1989. 
1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2003. Str. 25 
28 MALÝ, K. Dějiny českého a česko-slovenského práva do roku 1945. 1. vyd. Praha: Linde, 1997. 
Str. 185 a násl. Zimek, J. Ústavní vývoj českého státu. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1996. 
Str. 13. 

21 

3.2 Prosincová ústava 

Rozhodující  změny  pro  ústavní  vývoj  přinesl  rok  1867. 

Definitivním  zlomem  v ústavních  dějinách  monarchie  se  ukázala 

právě  Prosincová  ústava.  Tehdy  byl  dovršen  vývoj  směřující 

k dualizaci,  k rozdělení  říše  na  Rakousko-Uhersko29,  a  dokončeno 

ústavní 

zakotvení 

kompromisních 

výsledků 

buržoazně 

demokratické  revoluce  a  rakouského  liberalismu  v prosincové 

ústavě. 

Po  porážce  v prusko-rakouské  válce  v roce  186630  nemohla 

vídeňská  vláda  nadále  čelit  tlaku  Maďarů  na  nové  státoprávní