2_2_9_Termika-plyny

(např. vzduch při 20 

oC má 

023

,

0

=

λ

 W.m

-1.K-1). Proto také pórovité a sypké látky, uvnitř 

kterých je vzduch (textilie, peří, cihly, skelná vlna) jsou špatnými vodiči tepla a používají se 
k tepelné izolaci. Nejlepším tepelným izolátorem z hlediska vedení tepla je vakuum. 

Pro potřeby technické praxe se zavádí 

tepelný odpor R tělesa. Tepelný odpor R je pro ustálené 

vedení tepla definován podílem rozdílu teplot 

T

∆  mezi dvěma plochami konstantní teploty a 

hustoty tepelného toku 

ϕ  procházejícího od jedné z nich ke druhé, tedy 

ϕ

T

R

∆

=

. 

2.2.-61 

Jeho jednotkou je 1 W

-1.m2.K. 

Pro rovinnou homogenní desku (resp. vrstvu) tloušťky 

d, kterou při ustáleném vedení tepla 

prochází konstantní tepelný tok mezi jejími povrchy, dostaneme ze vztahu 2.2.-58 a 2.2.-61 pro 
tepelný odpor desky 

λ

d

R

= , 

2.2.-62 

kde 

λ  je součinitel tepelné vodivosti materiálu desky. 

Vypočítejte teplo, které projde za 1 sekundu plochou o obsahu 1 m

2 rovinné stěny 

složené z vrstev při stacionárním vedení tepla. 

Teplo, které projde 
za 1 s plochou o 
obsahu 1 m

2, je 

hustotou tepelného toku. 

Předpokládejme, že stěna na 
obrázku je složená ze tří 
různých vrstev, které na sebe 
těsně přiléhají. Tloušťky vrstev 
jsou 

d1, d2, d3 z materiálů o 

součinitelích tepelné vodivosti 

.

,

,

3

2

1

λ

λ

λ

 Takovou stěnou jsou např. 
obezdívky pecí s vrstvami 
ohnivzdorné látky, cihlového 
zdiva a tepelně izolující látky. 
Povrchové teploty stěny jsou 

t1 

a 

t4, přičemž 

4

1

t

t

> . Jestliže 

55 

vrstvy na sebe těsně přiléhají, mají ve styčných plochách stejnou teplotu. Teploty 

t2 a t3 nejsou 

zadány. Průběh teploty při stacionárním vedení tepla ukazuje na Obr.2.2.-29 graf funkce