2_2_9_Termika-plyny

volného proudění tekutiny. Volné proudění vzniká 

vždy, jsou-li v tekutině místa s rozdílnou hustotou. Pro rychlejší ohřátí nebo ochlazení látky se 
v technice často používá 

nucené proudění, které je vyvoláno působením vnějších sil na 

tekutinu (používají se čerpadla, ventilátory apod.). 

Jevy související s přenosem vnitřní energie prouděním se řeší s použitím zákonů 
hydrodynamiky reálných tekutin a veličiny popisující tyto jevy jsou funkcemi velkého počtu 
proměnných parametrů. K řešení problémů proudění se využívá 

teorie podobnosti, která se 

probírá v rámci technické hydromechaniky a termomechaniky. Omezíme se na popis pouze 
dvou jevů. 

Přestup tepla je jev tepelné 
výměny mezi proudící tekutinou a 
pevnou stěnou. Proudící tekutina 
ulpívá na povrchu stěny a vytváří 
na pevné stěně teplotní mezní 
vrstvu tloušťky 

δ . Teplo se 

přenáší v této vrstvě v podstatě jen 
vedením. Pro malou tepelnou 
vodivost tekutin tvoří mezní vrstva 
tepelný odpor pro přestup tepla a 
vzniká v ní velký teplotní spád. 
Průběh teploty při přestupu tepla 
z proudící tekutiny do pevné stěny 
je na obrázku.  

58 

Pro hustotu tepelného toku povrchem pevné stěny lze psát pro případ 

p

t

t

>  podle Newtona 

(

)

p

t

t

h

−

⋅

=

ϕ

, 

2.2.-66 

kde 

h je 

součinitel přestupu tepla, t je teplota tekutiny a tp teplota povrchu stěny z pevné 

látky. Jednotkou součinitele přestupu tepla je 1 W.m

-2.K-1. Výraz 

h

1

 je tepelný odpor přestupu 

tepla rozhraním. Součinitel přestupu tepla závisí na vlastnostech tekutiny, jejím pohybovém 
stavu, na tvaru povrchu stěny a nezávisí na materiálu stěny. Dá se stanovit pro daný konkrétní 
případ jen experimentálně.