2_2_9_Termika-plyny

Jsou-li teploty míst s vyšší a nižší teplotou udržovány neustále na stejných hodnotách, 
hovoříme o 

ustáleném (stacionárním) vedení tepla. 

V opačném případě jde o 

neustálené (nestacionární) vedení 

tepla. Při ustáleném vedení tepla jsou teploty v jednotlivých 
bodech tělesa o souřadnicích 

x,y,z konstantní v čase, tj. 

teplota je funkcí 

T = T(x,y,z).Při neustáleném vedení tepla je 

teplota v jednotlivých bodech tělesa funkcí 

T = T(x, y, z, 

τ ), 

kde 

τ  je čas. 

Vlastnost látky umožňující tepelnou výměnu vedením 
nazýváme 

tepelná vodivost a veličinu, která charakterizuje 

tepelnou vodivost látky nazýváme 

součinitel tepelné 

vodivosti 

λ . 

Udržujeme-li povrchy rovinné homogenní desky na obrázku 
na stálých teplotách 

t1 a t2, přičemž 

2

1

t

t

> , ustálí se teplota 

v desce tak, že rovnoměrně klesá od teploty 

t1 k teplotě t2. 

Přitom předpokládáme, že vedení tepla se uskutečňuje jen ve 
směru kolmém k hraničním plochám desky, takže nedochází 
k tepelné výměně mezi jejími bočními stěnami a okolím. Při 
tomto ustáleném vedení tepla projde plochou 

S

∆  desky 

53 

tloušťky 

d za dobu 

τ

∆  teplo Q, které je přímo úměrné teplotnímu spádu 

d

t

t

2

1 −

, ploše 

S

∆  a 

době 

τ

∆ . Tedy 

τ

λ

∆

⋅

∆

⋅

−

⋅

=

S

d

t

t

Q

2

1

, 

2.2.-56 

kde konstanta úměrnosti 

λ  je součinitel tepelné vodivosti. Vztah 2.2.-56 se nazývá Fourierův 

zákon. Jednotkou tepelné vodivosti v soustavě SI je 1 W.m

-1.K-1. Součinitel tepelné vodivosti 

je poněkud závislý na teplotě, proto se v tabulkách uvádí pro určitou teplotu. 

Veličina 

τ

∆

=

Φ

Q

 se nazývá 

tepelný tok. Jednotkou tepelného toku je 1 W (watt). Tepelný tok