2_2_9_Termika-plyny

2. Znát Fourierův zákon pro ustálené vedení tepla, umět definovat součinitel 
tepelné vodivosti. 

3. Umět vypočítat teplo, které projde rovinnou stěnou a rovinnou stěnou složenou 
z vrstev při ustáleném vedení tepla. 

52 

4. Umět popsat jev tepelné výměny zářením, znát Stefanův-Boltzmannův zákon pro černé a 
šedé těleso. 

5. Umět popsat jev přenosu vnitřní energie volným prouděním tekutiny. 

6. Umět popsat jev přestupu tepla. 

7. Umět vypočítat hustotu tepelného toku při prostupu tepla rovinnou stěnou. 

Zahříváme-li jeden konec kovové tyče například plamenem, zjistíme, že se 
postupně zvyšuje teplota i těch částí tyče, které nejsou přímo v plameni. 
Zahřívaný konec má větší vnitřní energii než nezahřívaný konec. Postupně se i 
nezahřívaný konec ohřívá. Došlo k přenosu vnitřní energie. 

Přenos vnitřní energie je fyzikální děj, při kterém se část vnitřní energie 
tělesa (soustavy, části soustavy) přenáší na jiné těleso (soustavu, část 

soustavy). Přenos vnitřní energie soustavy se uskutečňuje : a) tepelnou výměnou vedením, b) 
tepelnou výměnou zářením, c) prouděním. 

Teplo je energie, kterou si dvě tělesa (resp. části téhož tělesa) předají při tepelné výměně. Při 
tepelné výměně vlastně dochází k přenosu vnitřní energie. Proto přenos vnitřní energie bývá 
také označován jako 

přenos tepla (ve starší literatuře také sdílení tepla). 

Tepelná výměna vedením (vedení tepla) je děj, při kterém se přenos vnitřní energie v tělese 
(nebo mezi více tělesy, které jsou ve vzájemném styku) z míst s vyšší teplotou do míst s nižší 
teplotou uskutečňuje vzájemnými srážkami částic látky. Částice, které mají větší kinetickou 
energii, předávají část této energie částicím s menší kinetickou energií. Těleso (resp. soustava 
těles), ve kterém probíhá tepelná výměna, zůstává přitom v klidu.